na Blog.cz

Hola!

Tak to jsme se nezbláznila, jen to je španělsky ahoj.

Vdžycky jsem věděla, že by mě španěský jazyk mohl bavit, je to plné vášně a emocí, které "my" nedáváme tolik najevo a upřímně vždy mě v televizi lákalo být tou, která ví co chce a dokáže chlapi dostat dovaru... dobrá tak to v sobě mít asi nebudu, ale myslím, že španělština není zase tak těžká, abych se ji nemohla učit.

Sice nechodím na žádný kurz ani ve škole se to neučím, a upřímně zatím umím jenom ahoj, matka, otec, sestra a bratr. Není toho moc, a vím, že jsem líná, takže se k ničemu ani moc nedokopu, ale tak kdo ví...

Zatím jsem si jenom zapnula google a snažím se opakovat i s přízvukem španělská slovíčka. Zatím jsem zkusila jen něco kolem rodiny a musím říct, že se to docela dobře pamatuje. Nějak se začít musí no ne? :)

Teď už chytit opálení, trochu toho sexapealu a užívat si život. =P

Musím říct... kdo by si nezapamatoval "madre", "padre" a tak. Zatím slovíčka nejsou problém, ale to říkám teď, když vidím zatím ten lesklý, zrakpřecházející přebal celého toho jazyka.

Takže Despedida španělové!
=D

Tak jako napoprvé...

Představuji Vám svou víkendovou práci. Je to velikost A2, kdyby někdo nepoznal (jakože možná nepozná) tak se jedná o útes. Použila jsem tepmery, protože mě to s nimi prostě baví... :)

Obrázek je motivován jednou ilustrací z knížky od české autorky z dob Artuše. Samozřejmě to není přesná kopie, protože zas tak dobrá abych to úplně okopírovala nejsem. Vždycky si tam dám nějakou tu svou chybu, aneb jak já to nazývám - vychytávku.

Tak tady máte jednu fotku a pak jeden záběr na to, jak to vypadá když já maluji na zemi. :)

Děkuji předem za Vaše názory... kritiky se nebojim, protože ty chyby tam jsou a já je vidim. Ale žádný učený z nebe nespadl, zato debily jakoby schazovali. =D

No ale včera večer mě napadlo, že bych si mohla nějaké obrázky nalepit na dřevěný sešikmený strop, který mám v pokoji. Je na proti posteli, takže bych usínala a probouzela se s výhledem na svou tvorbu.

Uvidím, jak moc se mi do toho bude chtít

a hlavně bych si musela koupit takovou tu lepenku, která mi to nezničí.

Tak uvidíme...

Jak říká název článku - Spíš než citát to jsou moje slova, která mě prostě právě napadla. Jsou to slova z mého nitra.

Třeba se v nich také někdo najde. =D

(Ps: Obrázek z weheartit a neuvěřitelně se mi líbí a také mě inspiruje.)

Přeji sladké sny všem, kteří zavítají do světa snů.

Musím vám říct, že takhle vytlemenou náladu jsme už dlouho neměla. Možná si o mě budete myslet, že jsem bláznivá puberťačka, ale když smích tak pořádnej!

Někdy mě až překvapí, jak je ten svět prťavej a jak se říká v pohádce "o náhody není nouze."

Skoro mě až bolí pusa od smíchu, vážně tenhle blažený pocit si chci vychutnat až do konce.

Doufám, že i vy máte dneska krásný den.

Takovou dlouhou dobu se nic nedělo a najednou... je toho hodně.

Omlouvám se za případné chyby, ale zrovna rozebírám s kamarádkou přes telefon její "vztah", takže jen abyste věděli.

Myslím, že nikoho ani tak nezajímají ty moje vztahy, i když zrovna teď žádné nejsou, ale přesto se tady spoustu věcí objevuje. Jeden vztah vypadá nadějně, ale upřímně, nevím, jak jsem na tom. Občas se objeví jistý náznak, pak nějaká narážka a pak zase nic... Bývám rudá, když o něm někdo mluví, občas se načapám jak na něj myslím a tak, ale přesto jsem v sobě otevřela Pandořinu skříňku, která do mě zasela pochybnosti úplně o všem.

Pak se v zástupu objevil kluk, který byl natolik odvážný, že mi to řekl/napsal na rovinu. Za upřímnost jsem byla neuvěřitelně vděčná, ale mezi námi, o tohohle zájem vážně nemám. Možná vzhledově, možná kvůli věku, protože jsem na "ty starší" a taky kvůli povaze. A také jsem mu napsal, že v tom je možná někdo jiný, ale to se opět vracím k tomu prvnímu problému, že nevím jak na tom jsem!

... pátrám v mysli. O ano, včera se mi stala moc zajímavá věc. Psal mi jeden dvacetiletej kluk, (ano opravdu) s pěknýma očima a s pěkným tělem. Bylo dost vtipný sledovat, jak má vysoké seběvědomí a prohlašuje, že je sexy. I když to nikdo nepopírá. Nejvíc jsem si učůrávala do kalhotek, když psal o mazlení a že má velký... (Moje slušné vychování a možnost, že někoho pohorším mi to zakazuje napsat, ale ti starší si to určitě domyslí.)

Ne, že by na tom samém bylo něco vtipnýho, ale co jsem asi jako měla dělat. Jsem poměrně dost slušná a nepatřím k těm, kteří by lezli někomu do postele a zvláště ne k nadrženým dvacítkám, kteří jsou na nezkušené zajdy/ zaječice? =D

Neříkám, že si stěžuju, to ani náhodou. Protože co vám víc zvýší sebevědomí, než to, že o vás má někdo zájem?

Mezi náma, v poslední době, když se podívám do zrcadla na svůj odraz, tak nejsem zase až tak nespokojená. To, že někdo o mě projevuje zájem mi dělá dobře, i když moje psychika je hodně zmatená. =D Ne že vy byste to neznaly. Myslím, že jediná rozhodně nebudu.

K tomu všemu na nás ve škole na všechny doléhají hormony, takže dvojsmysly a narážky jsou na denním seznamu. Bez vyjímek. =D No a v tomhle tom všem kontextu mě napadla výzva pro mě! V ohledu literárním...

Už dlouho jsem nic nenapsala na Ourstories, a tak mě tak napadl námět na kapitolovou povídku, která by zřejmě nesla název "Vykřičené deníky", no víte od "Vykřičeného domu" ´=D Chápete ne?

Ale bude to výzva. Mám to už docela vymyšlené. sice jen nějaké náznaky, ale i tak. Jsem zvyklá tvořit z náčrtů. Ale nejtěžší tady bude uchovat tady kvalitu, aby nic nevyznělo lacině, lehce, nadrženě, nebo snad úchylně. Na všechno se musí s rozvahou. Chtěla bych do toho vnést hloubku, zamyšlení, kus sebe, lásku, napětí, životní osudy a tak nějak všechno. Nakonec uvidíme, jestli to dotáhnu do konce, jestli budu schopná něco vytvořit ...

Ps: Moc děkuji za tu krásnou návštěvnost za poslední dny. Krásné návštěvy přes 100 =D Děkuji moc. Pokusím se vám všem více věnovat.

Vím, že o tom píší všichni, ale upřímně cítila bych se provinile, kdybych prostřednictvím svého blogu nedala najevo svůj smutek na ztrátou skvělé zpěvačky a herečky, která zazářila ve filmu "Osobní strážce."

Zemřela ve věku 48 let Whitney Houston.

Po veliké slávě to s ní šlo z kopce, ale i tak... její nejznámější písničku z filmu Osobní strážce, nepřestanu nikdy milovat. Nikdy na ni nezapomenu a dnes pro zpěvačku zapálím svíčku. Pokud se ke mě chcete přidat, klidně se přidejte a napište do komentářů ať vím kolik lidí se mnou uctí památku majitelky nezapomenutelného hlasu.

A tady přidávám její nejznámější song, který ve mě vždy probudí ty nejněžnější city...

Módní návrhářství…

Je to malý seriálek o tom, jak to vlastně všechno začalo a co mě dostalo až k tomu, že jsem se přihlásila na "Modelářství a návrhářství oděvů".

Moc si na to nevzpomínám, ale pokud bych měla hodně pátrat ve studni svých vzpomínek, asi si přece jen něco vybavím.

Muselo to začít už před mnoha a mnoha lety, tedy pokud to vezmete tak, že první náznaky se objevily někde v pěti v šesti letech. Vybavuje se mi jeden dárek, který jsem dostala. Byla to knížka - Barbie, čím chci být… nebo tak nějak (?!). Vím, že byla bílá s barbínkou na přední stránce byla barbie a byla velice slabá. Na každé dvoustránce byla jedna profese. Co si tak vzpomenu, byla tam zahradní designérka, kosmonautka, kuchařka, tenistka, pilotka a pak také… módní návrhářka.

Tehdy jsem si to tolik neuvědomovala, i když je pravda, že to bylo to jedno z nejzajímavějších povolání z této knížky. To jak tam ta dívka vytvářela šaty na figuríně, mi přišlo velice poutavé, ale ten velký začátek přišel zřejmě o něco později… tedy také někdy kolem pátého šestého roku mého života.

Pak jsem dostala ještě další knížku od Barbie, to byla encyklopedie plná panenek a těch nejkrásnějších šatů… Byla jsem z ní unešená a tam jsem tehdy sbírala takovou svou první inspiraci.

(Nějaké šaty z této knížky jsem viděla ve svých čtrnácti letech v muzeu a byly ještě stokrát lepší než na obrázku.)

Tohle byl tedy jen malý předstih toho, co se od těchto malých let dělo dál…

Když projeví svou sílu fantazie a chuť malovat nejsem k zastavení. I přes "pracovní" týden, což normálně nedělám, jsme si sedla a začala kreslit. Uvědomila jsem si, že čím míň přemýšlím, tím to bývá lepší... Takže prostě si musím říct: "Houp, prostě nemysli!"

Možná to někomu už začne lézt krkem, ale když mám múzu nakonec proč ji nevyužít.

Na tomhle obrázku, neboli návrhu, jsem strávila docela dost času. Nejdříve náčrt, pak vybarvení sukně, korzetu, pak vodovkami tělo, nakonec vlasy a závoje, a jako poslední tečka obtažení černým fixem...

Sice jsem to nedělala v kuse, s pauzami několik večetů, asi tak cca dvě a půl hodinky. Přesně vám to nepovím, když jsem pohroužená do kreslení tak čas ani nevnímám.

Možná malinko netypické svatební šaty, ale tak co. V mojí mysli pořád vypadají jinak, ale i tak je to pokrok.

Bude mě zajímat váš názor, ale musím říct, že já jsme na ně pyšná. Sice nejsou dokonalé, ale i za tu práci a tak se mi líbí. Musím se za tyhle pochválit, malá samochvála přece smrdět nemůže ne? =D