Nevěsta

6. dubna 2011 v 16:15 | Kerol |  Kouzla mojí propisky
Tak pokud by jste si chtěli přečíst můj další amatérský kousek ze sekce psaní, tak máte příležitost.
Může říct, že je to docela krátké a na webu Ourstories kde je to již zveřejněné, se objvevily velice dobré ohlasy na tuto povídku.


Tak a tady si to může také přečíst, tak snad se Vám to bude alespoň malinko líbit.

Stála jsem nervózně před velikými dveřmi a čekala. To čekání bylo nesnesitelné. V žaludku mi nepříjemně vrčelo a srdce nepřirozeně rychle tlouklo. Když zazněla slavnostní hudba, dva pánové ve směšných fracích otevřeli dveře a já se nadechla a vyrazila vpřed. Lehkými krůčky jsem šla do rytmu hudby a nasávala tu slavnostní atmosféru. Tato chvíle patřila jenom a jenom mně. V ruce jsem držela kytici květů a rozhlížela se po sále plných slavnostně oděných lidí. Úplně vpředu u oddávajícího stál on! Mile se na mě usmíval, ale to co jsem hledala v jeho očích, jsem nenašla. Žádná jiskra! Žádné štěstí! Žádná láska!
Znejistěla jsem a zpomalila své kroky, které kvůli šatům byly už tak pomalé. Zaplavila mě vlna horka, a tak jsem rychle mrkla a podívala se znova, jestli jsem se náhodou nepřehlédla. Jenže nic! Bodlo mě u srdce a já zastavila. Hudba dále hrála, dokud na zem nedopadla moje kytice. Stála jsem tam jako tvrdé "y". Hosté se na mě zmateně dívali stejně tak jako on. Bez jediného slovíčka a jednou slzou na tváři jsem se otočila, probourala to tíživé ticho, které nastalo, a navždy jsem utekla.
Moje svatební šaty zůstaly ve skříni jako moje nejhorší a nejtěžší vzpomínka mého života. Každičký pohled na ně, ač jen letmý mi způsoboval nesnesitelnou bolest v mém srdci. Přesto jsem je nikdy nevyhodila a nikdy jsem to nemínila udělat. Měly mi připomínat, jakou jsem kdysi udělala chybu, klidně jsem teď mohla žít šťastně se svým manželem a s několika dětmi.
Bylo zvláštní, když její hbité prstíky přestaly běhat po klávesnici. Konečně tu knihu dopsala! Nemohla tomu uvěřit. Její půlroční práce byla dodělána. Promnula si spánky a musela se pořádně štípnout do ruky, aby věděla s jistotou, že je to pravda. A pak… začala plakat. Možná to byly slzy štěstí, možná smutku a možná i obojího. Možná to mohly být i slzy úlevy a svobody. Kdo ví!
Pláč ustal a z žaludku se ozvalo kručení a volání po malém nebo i velkém soustu něčeho dobrého. Přejela myší ke křížku v pravém horním rohu a zavřela program. Měla malý byteček, ale svobodné ženě po třicítce to naprosto stačilo. Když šla do kuchyně zasytit svůj žaludek ani si nevšimla, že se její šatní skříň z nenadání otevřela a jemná bílá látka vykoukla ven.
"Liz! Lizzie! Jsi tam? Tak mi sakra otevři!" bušila něčí pěst tvrdě na dveře a z tónu hlasu té osoby bylo znát vyděšení a strach. "Liz! Dostala jsem tvůj vzkaz, tak mi otevři. Prosím."
Aniž by Lizbeth došla ke dveřím a otevřela, ozvalo se cvaknutí a dveře se rázem otevřely. Žena, které tak vehementně bušila na dveře, vpadla dovnitř a začala prohledávat byt. Nikdo nikde! Žena začala mít obrovský strach, přesto se neodvažovala myslet na to nejhorší. Prošla malý byteček a až když byla v ložnici, všimla si silného svazku papírů položený na stole hned vedle počítače. Přiběhla ke stolu a přečetla "Nevěsta". Zamrazilo ji.
"Liz, jsi tady?" zakřičela, ale nic se neozvalo. Rozvázala svazek a začala číst vytištěná slova, která byla napsaná na papírech. Čelo se jí začalo potit a uvědomovala si to, čeho se nejvíce bála. Ta kniha, kterou Lizzie dopsala, byla o ní samotné. O nevěstě, která se nikdy nestala manželkou.
"Lizze?!" zakřičela naprosto zoufale. V tom se dveře šatní skříně otevřely dokořán, a však žádná bílá látka nevykukovala. Vlastně ve skříni už nebyly žádné svatební šaty, jen malá obálka se slovy: "Největší chybou v mém životě bylo to, že jsem si nechala utéct štěstí a tak se ho vydávám hledat do země, kam mizí mrtví lidé. Snad to štěstí najdu!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Baví Vás váš život? (Jiné odpovědi nejsou :D)

Ano
Ne

Komentáře

1 ( kajule :) ( kajule :) | Web | 7. dubna 2011 v 11:41 | Reagovat

Ahoj,
promiň za reklamu ale na mojem blogu mám soutěž myslím že se aji zasměješ ! :)Když se přihlásíš ráda oplatím ;-) www.xxkkppxx.blog.cz díky
              (kajule:) :-D

2 Violette Violette | Web | 7. dubna 2011 v 17:58 | Reagovat

Mysllím, že máš potenciál psát dobře a zajímavě. Jen ty chyby... :D Věty jsou trochu kostrbaté, ale to se dá všechno vyladit. Jinak se mi tahle jednorázovka docela líbila ;-) Mám ráda tajemnost a napůl špatné konce... a to tu bylo obojí :)

3 Violette Violette | Web | 9. dubna 2011 v 10:11 | Reagovat

mimo článek: Já taky normálně nespřáteluju, mám blog už přes pět let (jen jsem se v průběhu let přestěhovala na jiný), ale ještě jsem nezjistila, v čem to spřátelování blogů spočívá :D Ale ráda se spřátelím... přijdeš mi sympatická a chytrá a tvé články se dobře čtou ;-)
Jen mi budeš muset říct, co to spřátelení vlastně znamená :D

4 magicforever magicforever | Web | 17. května 2011 v 17:57 | Reagovat

Pani si naozaj dobra myslim ze mas talent mozno z toho bude raz viac ako len pisanie na blog :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama