Ráda za to co mám...

23. září 2011 v 16:17 | Kerol |  Cesta do hlubin mojí mysli
Včera jsem se školou a třádou navštívila koncentrační tábor v Terezíně a upřímně se mi dělalo špatně. Celá pasivní energie tohoto místa na mně doléhala a bála jsme se kamkoliv pohnout, když jsem si uvědomila, že zrovna na tomto místě mučily a zavraždily několikset lidí... Žaludek se mi svíral a nohy mi tuhli. Tvář se mi křivila zděšením, nad tím, že za takovou hrůzou stáli lidé...
Víte, když stát třeba zasáhne zeměstřesení tak je to vážně hrůza ale udělala to příroda... jenže tyto hrůzy měly na svědomí zlý a naprosto labilní lidé.

Držela jsme se pevně svojí kamarádky a pořád se mě někdo ptal jestli mi není špatně... no jasně že mi bylo ale komu ne? Pokaždé mnou projela zima, když nás zavedli do malinké místnustky s malinkým oknem, kde prý mělo být kolem 60 židů a dokonce ani v noci nemohli spát, jelikož se tam nevešli a tak celou noc chodili do kola! Hrůza! A ty samotky!

Pro mě byl strašný i ten podzemní tunel, myslela jsme si, že bude krátký a ono nakonec asi půl kiláku. Byla tam tma a nízký strop, moc a moc chodbiček, které kdyby nebyli zavřené tak by jsme se tam ztratili. Občas tam úplně zhasli světla a my se ocitli ve tmě, bylo to tak frustrující. Nejhorší bylo, že kluci bafali na holky, které tam děsně křičeli. Jak mohou být tak bezcitní?!

Ale celý ten výlet mi přineslo jedno veliké poznání...
Že mám být ráda za to co mám, protože mohu být se svou rodinou, mám co jíst a pít, mám svou vlastní postel a prostě dobrý život. Jen doufám, že se takové podobné hrůzy už nestanou...

Jen to stále nechápu, kdyby se to stalo ve středověku tak si řeknu, dobrá, ty lidi tam byli hodně krutí ale proboha Moderní dějny? Proboha? A to si říkaly vyspělá společnost! Hrůza děs a hrůza! Snad se z toho budouctnost poučí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama