Blbá naivka!

24. října 2011 v 16:38 | Houp |  Deník
Měla bych si stále opakovat, že si mám rozmyslet všechno dřív než něco řeknu, nebo to
dopadne tak jako vždycky. Nechápu proč mi vždycky dokážou jenom zkazit radost. Člověk
se raduje, že se mu ozvalo pozitivně nakladtelství i když se to ještě neví stoprocentně.
Jenže ono je důležité aby tě hned někdo usadil na zem a řekl ti, že realita je jiná...
Nechápu proč mě kamarádi podporujou ale rodina to nedokáže?
Sice neví všechna fakta, no dobře... ale proč já radši nedržím klapačku. Pak by bylo možná
všechno lepší. Neříkám, že mi vždycky podrazí nohy, upřímně mám super rodinu, ale tohle
je děs. Občas mi příjde, že o mě nic neví... jakoby netušili co jsem zač... netušili co mě
baví a já doopravdy jsem...
Možná jsem od nich chtěla slyšet "Tak to jsi dobrá" nebo něco podobného, ale to už chci asi hodně po své rodině, co?
Nejsem chlubivá ale občas se poplácat po rameni chci ale příjde mi, že to nikdo nechce.
Je toho na mě nějak moc... jen jsem prostě čekala jinou reakci než jaká nastala. Toť vše.

No snad váš den je dneska lepší než ten můj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 krevjezivot krevjezivot | Web | 24. října 2011 v 17:13 | Reagovat

:-( To je mi tě líto. Ale chápu tě. :-( Rodiče se někdy prostě chovaj hrozně.
Hlavně neztrácej naději! Časem se vše vyjasní a bude to jiné, lepší... Věř mi.

2 KráTerka-Terka KráTerka-Terka | Web | 24. října 2011 v 21:47 | Reagovat

Co mám říkat já na můj naraženej prst? :D Ale jo, tenhle pocit znám a to sakramentsky dobře i naopak. ;(

3 Lofn Lofn | Web | 25. října 2011 v 16:18 | Reagovat

no,taky mám den blbec, :-!
neber si to tak,pokud se ti kladně ozvou,tak bud ráda a je to super,pokud ne,tak se svět nezboří.
Rodiče to zřejmě vidí jinak,tak to bývá,třeba mají jiné věci,které musí řešit a proto tě nedokážou poplácat po rameni,i když by měli ;-)

4 Litlinka Litlinka | Web | 28. října 2011 v 19:48 | Reagovat

JSem ráda, že nejsem sama v klubu. Když se mi tak trochu sesypal život naši neřekli ani slovo. Možná že něco chtěli říci, jen nevěděli jak. A taky co. Občas je to složité s rodiči, zvláště když vidí, že už nejsme ten jejich malý uzlíček radosti ale uzel. Velký komplikovaný uzel, ale i tak stále jejich

5 Eduard Nud Eduard Nud | 28. září 2016 v 13:56 | Reagovat

Copak nakladatelství. To se vždycky dovede ozvat pozitivně. Nám zase slibovali, že budeme hrát komparz ve filmu. V reklamě. Když ale viděli ty Holky z naší školky a Sedmero Samurajů, přešel je humor a nálada. Ono je rozdíl, když kulhavého dědka hraje sportovec, když dementy hrají myslitelé a když senilní stařenu hraje mladá žena. Ale jenom hrají, než aby to bylo doopravdy. Takže opatrně s tím nakladatelstvím. Slibovat to oni dovedou. Ale skutek utekl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama