Ukázka z MDK

4. března 2012 v 11:02 | Houp |  Cesta za snem
Nedávno jsem Vám ukazovala ukázku z MPK (mojí první knížky, kterou se asi nepovede vydat, takže jí časem zveřejním na Ourstories). No a teď je čas vám představit malou uchutnávku z MDK (těm bystřejším dojde, že jde o Mojí druhou knížku.) Až ji dopíši, pokud ji dopíši, tak bych se s ní chtěla opět poprat v nakladatelstvích, uvidíme, jak se chytí nebo nechytí.

Takže tady máte první kapitolku, zatím "pracovní" název je "Dívka jménem smrt".

Přeji krásné, ničím nerušené čtení a doufám, že zanecháte i nějaký ten řádek v podobě kritiky. =D



Kapitola první
Vysoké podpatky vydávaly klapavý zvuk při každém dotyku s naleštěnou podlahou v luxusním nákupním centru. Vysoko nad mou hlavou vysely napodobeniny luxusních křišťálových lustrů z paláců, jejichž záře se odrážela od smetanově zbarvené podlahy. Celý prostor byl prozářen a všechny vitríny na mě křičely: "Pojď k nám, no pojď".

Nohy se nedaly ovládat. Celé mé tělo se neposlušně přemístilo před obchod Louise Vuittona. Nikde nikdo a ty nádherné kabelky mě doslova lákaly a vábily k sobě skoro stejně, jako mýtické Sirény vábily kdysi nebohé námořníky.

Celé obchodní centrum bylo jenom moje. Zvládla bych tady strávit neuvěřitelné hodiny a hodiny tím, že bych procházela obchody s oblečením, s botami a kabelkami, hlavně s botami a kabelkami, s kosmetikou a utrácela bych těžce vydělané peníze svých rodičů.

Pořádně jsem nasála vůni drahých látek a parfémů, čisticích prostředků, díky nimž to tady svítilo čistotou.

Uviděla jsem nádherný obchod se skvostnými botami na podpatcích. Musela jsem tam jít. Prostě musela. Vysoké černé lodičky mě donesly s lehkostí až před obchod. Na tváři se mi vykouzlil široký úsměv a jedním jediným krokem jsem se přehoupla do toho nákupního ráje botiček.

Do nosu mě udeřil ohavný zápach, při kterém mi určitě vypadly samým zápachem chloupky z nosu, které jsem vždy nosívala upravené. Myslela jsem, že jsem vešla do obchodu s botami, ale místo kvalitních botiček jsem uviděla špinavou temnou uličku. Otočila jsem se kolem své osy, ale kolem mě už nebyl nablýskaný obchod, ale ulice s rozbořenými domy, vymlácenými oky a shnilými odpadky.

V dálce jsem uslyšela ochraptělé mňoukání a kapání vody z děravých okapů, které jen tak tak držely na svých místech.

Musela jsme si obejmout ramena, jelikož jsem se začala třást zimou. Z nějakého mně neznámého důvodu jsem vykročila kupředu. Najednou jsem šlápla podpatkem do veliké louže a moje purpurové šaty byly mokré a špinavé od bláta. Chtělo se mi zaječet. Sice nejsem žádná primadona, ale zničit si nové krásné šaty není zrovna věc, nad kterou bych jásala.

Foukal silnější vítr a celý můj pracně vyčesaný účes se odporoučel do kytek. Blonďaté pramínky mi vlétávaly do pusy, když jsem se snažila dýchat ústy, abych se neudusila pachem. Skoro jsme přes tu létající hřívu nic neviděla. Sakra! Další hloupá louže! Najednou jsem byla ráda, že nic nevidím. Koukat totiž na zničené šaty by mě moc nerozveselilo.

Ofouknul mě další příval větru a já ve slabém pouličním světle uviděla postavu ve zvláštní pozici. Na dálku jsem nemohla rozeznat, zdali jde o ženu nebo o muže. Nakonec mi to mohlo být jedno, hlavně když mi pomůže. Měla jsem v plánu jít za tím člověkem a dostat se od tohohle místa, co nejdále.

Když jsem se začala přibližovat, zavolala jsme slabě s knedlíkem v krku: "Haló, kdo je tam?"

Bez žádné odezvy jsem to zkusila ještě jednou o trochu hlasitěji. "Haló, hej vy tam, slyšíte mě? Kdo jste? Pomůžete mi?"

Postava se pomalu pohnula a udělala další zvláštní pozici. Kdybych nevěděla, že je to člověk, řekla bych, že je to zvíře. Postava se opírala o přední i zadní končetiny. Hlavu měla svěšenou, ale jakmile si mě všimla, zvedla ji. Už na dálku mě probodl ostrý pohled rudě zakrvácených očí. Tělem mi projela vlna strachu, která mě paralyzovala natolik, že jsem se nezmohla ani na krok.

Ozvalo se chrčivé zavrčení, a když mi došlo, že to vychází z té podivné postavy, vykulila jsem oči překvapením. Najednou ta věc na mě vycenila veliké žluté zuby a okolím se ozvalo další mnohem nebezpečnější výraznější zavrčení.

Nedokázala jsem nic dělat až na tu prapodivnou věc zírat. Hlavou se mi vířilo tisíce myšlenek ale ani nad jednou jsem nemohla přemýšlet. Když se opět pohnula, zašplouchala voda a než jsem se nadála, stvůra se proti mně rozeběhla jako gepard. Běžela jako hladové zvíře a než jsem se já stačila rozeběhnout na vysokých podpatcích, už mě skoro doháněla. Jak jsem si stačila ještě všimnout, byla, no vím, že to bude znít divně, ale byla celá zelená.

Pak už jsem jenom utíkala, a slyšela kroky nebo skoky, nebo co to vlastně bylo za sebou. Těsně za sebou. Mám docela fyzičku, ale po chvíli běhání mě bodlo v pravém boku. Podvrkl se mi podpatek. Skácela jsem se na špinavou zem jako domeček z karet, a zplna hrdla zakřičela…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ... ... | 7. března 2012 v 1:44 | Reagovat

chtělo by to naučit se česky :D visely, ne vysely.... :-!

2 Houp Houp | Web | 7. března 2012 v 15:13 | Reagovat

Díky za upozornění :-) Jo a pardon, tak asi nejsem Čech, jako kdyby ty ses nikdy nespletl, nebo neudělal chybu.

3 Nath Nath | 22. dubna 2012 v 14:48 | Reagovat

Nejdřív se chci omluvit. Musím si totiž trvat na tom, že se ti stále opakují slova a po estetické stránce to potom trochu ubírá na kvalitě. Ono to sice vypadá, že když v jednom odstavci o třech větách napíšeš dvakrát "podlaha", tak se svět nezboří, ale skutečnost je taková, že ti, co budoucí knihy kontrolují, hledají právě takovéhle chyby na kráse. (Je sice pravda, že děj je důležitější, to bez pochyby, ale gramatika je nedílnou součástí psaní knížek.)
Ale jinak se mi ukázka líbila. Téma je zajímavé a chtěl bych vědět, jak to bude pokračovat. A také držím palce. :) A přeju hodně štěstí. ;)
(Ještě jednou velké promiň za kritiku.)

4 Houp Houp | 23. dubna 2012 v 19:50 | Reagovat

Nathe: Pokud si toto čteš, tak věř, že se vůbec nezlobím. Já to sem nedávám kvůli pochvalám (i když ty se vždycky hodí), ale právě kvůli kritice. Pochválit umí každej, ale podat správné rady, abych se mohla zlepšit - to už je umění. Ani nevíš, jak si toho vážím a pokusím se s tím něco udělat. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama