Na čaj, ty mé můzy, asi nenalákám!

16. září 2012 v 14:54 | Houp |  Cesta do hlubin mojí mysli

Nenápadně se připojuji do úžasného projektu od stejně skvělé Mňoukly&vymňoukly a směle nechám pozvat své múzy do mého příbytku na hrnek čaje. Pokud se Vám projekt zalíbí, můžete se připojit i Vy. Stačí kliknout na ikonku s čajem. ;)


Aby nedošlo ale k nedorozumění. Pořád mluvím o MÚZÁCH. O svých múzách, tedy o větším počtu.
Ale není to tak, že bych si myslela, že jsem nějak výjimečná a mám snad kolem sebe víc jak jednu múzu. To ne!
Já mám tu svou, jedinou, ale ona je chudák stejně rozpolcená osoba jako já, že se nedá mluvit o tom, že by byla jenom jedna.
Navíc, to ona je ta s kouzelnou schopností, takže se nemůžete divit, když se mi občas rozpoltí a přede mnou stojí najednou o dvě stejné můzy víc. Nebojte, není to způsobeno alkoholem, že bych najednou viděla dvojmo. Nebo snad vůbec...

Ale jdeme na věc, však já Vám svou múzu představím.

Sedím u počítače, zabalená do dek a do županu.
Mám tady připravený čaj a cukřenku.
Najednou cítím povědomé šimrání na zátylku a na krku.
Už ji cítím.
Je tady!







M.: "Čaj? Vážně?! Odkdy my pijeme čaj?"
Zeptala se dost jízlivě. Naráží asi na to, že já nepiju čaj. Nejsem čajová, ale tohle je krizová situace.
J.: "Co se tak divíš? Jsem nemocná! Bolí mě děsně v krku. Kdyby ses tady zastavila víc jak jednou za uherák, třeba bys to věděla."
Opravdu jsem nemocná. Bolí mě v krku a za dva dny jsem už vypila čtyři hrnky čaje. Což by na mě byl rekord i za rok.

M.: "Aha no... To je mi líto."
Musím se pousmát.
J.: "Jestli ti nevoní čaj, tak tady máš cukřenku. Cukr my rádi, ne?"
Uslyšela jsem lehké šťastné zahyhňání, které znělo jako cinkot rolniček.
M.: "Že váháš!"
Bystré a všímavé oko, by určitě zahlédlo, jak nepatrně z cukřenky mizí jednotlivá zrnka cukru.

J.: "Když už tě tak krmím tím sladkým, myslíš, že by to mohlo nějak zapůsobit na to, jaký nápad mi zase brzy pošleš?"
M.: "Myslíš, to, že bych ti poslala nějaký sladký, šťastně končící nápad?"
J.: "Asi ano... nějaká ta lovestory se šťastným koncem by mi udělala radost. A nebo pohádka..."
M.: "Pohádky ti posílám skoro pořád. Co třeba tu naposled? Ten nápad na scénář? Poslala jsem ti ho, ty sis s tím dala chvíli práci a nic... nedokončila si to."
Trošku se stydím, no...
J.: "To máš pravdu. Ten scénář si mi poslala moc hezky, ale já pak ztratila motivaci. Ale jak teď o tom mluvíme, cítím takové lehké šimrání kolem žaludku a na temeni. Možná... nic ti neslibuji, múzo, ale možná se k tomu zase vrátím."
M.: "No konečně!"

J.: "Ale hele, zase ze mě nedělej někoho, kdo nedokončuje rozdělané projekty. Třeba knížku jsem dopsala, to že se nevydala, to už nevadí. Ale dopsala jsem jí. A taky třeba Amor Matris jsem dopsala, což byl taky projekt na delší dobu."
M.: "Vždyť ti to neberu, náhodou jsme docela dobrá dvojka."
Pronesla a mě to kolem uší prolétlo jako jemná meluzína. Pohodila svými hnědočernými vlasy a jemná, tmavě modrá tunika vlála lehce v neexistujícím větru.

J.: "Taky si na nás nemůžu stěžovat, i když máme před sebou ještě dlouho, těžkou cestu, pokud spolu chceme něco dokázat."
Pronesla jsem směle.
M.: "To máš pravdu. Ale ono je dost těžké pro tebe pořád sbírat inspiraci. Jen si představ - nápady na kreslení, na tvůrčí psaní, na psaní blogu, na navrhování oděvů a na další možné i nemožné tvé koníčky."
J.: "Nemáš to se mnou lehké, ale zase se nikdy my dvě nenudíme."
Cítím právě její úsměv a tak ho hned napodobím.

M2.: "Ha! Už jsem tady taky!"
J.: "Můzu, ty už ses zase rozpoltila?"
Zaslechla jsem lehké, skoro až dětinské zahyhňání.
M2.: "Hihi! Jdu trošku pozdě, ale my jsme si hrály..."
Jistě, má múza, která pořád udržuje mé dětské já.
M2.: "Tady je ale docela nuda! Mám chuť něco tvořit!"
J.: "To jsme dvě, ale jsem jaksi nemocná..."
M2.: "Jůůů.... cukr! Mňam!"
Mlask!
M2.: "Tak až budeš zdravá, tak já přiběhnu! Papá."
Prosvištěla tady kolem jako vítr.

J.: "Ta se jen tak brzo asi neukáže, co?"
M.: "Řekla bych, že máš pravdu."
Povzdechly jsme si obě.
M.: "Tak mě ale napadá, že mám ještě moc práce. Co bys vlastně chtěla poslat, co nejdřív za nápad?"
Podrbala jsem se na hlavě.
J.: "Pravdou je, že jsme dlouho nic nenapsali a to mě moc mrzí. Ale taky díky škole by to chtělo nějaké nápady na oděvy. Ale mám touhu něco psát..."

M3.: "S tím bych snad mohla něco udělat!"
Tak a přiběhla třetí můza, naše literárka. Není to uplá múza s tlustými brýlemi a copem. Naopak je to jemná, svěží a plná nápadů. U boku se jí houpe veliký klíč. Klíč od dvěří, které vedou do mého světa. Do mého literárního světa, kde je vše možné!
Na nose se jí i přesto objevují malé roztomilé brýle, které ale má jen na ozdobu, aby vypadala jako správná literární múza.
M.: "To je pravda, co jsem se tak dívala, je to snad už více jak pět měsíců co jsi nevyplodila žádnou povídku. Myslím, že na ourstories už na tebe skoro zapomněli."
Hlavní múza svírala malý sešítek v ruce a četla si tam v nějakých datumech a grafech. Asi má přesně rozvrženo, kdy a k čemu mi pošle jaký nápad. Nikdy mi tam nedovolila nahlédnout. Přesto vím, že to bude mít něco společného s tím, že ráda věci plánuje. Občas se pak ale diví, že to není tak, jak si věci plánovala. Něco podobného jak u mě.
M.: "Nic neslibuji, ale něco by se dalo vymyslet."
Šibalsky na mě mrkla.
M3.: "To jest pravda!"

J.: "Měj se krásně múzu, protože takhle by naše rozhovory mohly vést věčně a já nemůžu své čtenáře unudit a učíst k smrti. Ale zase se někdy stav. Třeba už budu zdravá a připravím nám vůni vanilkovým svíček, něco sladkého a prostředí na krásné a nápadité tvoření. Přijď mě navštívit brzy a pokud možno ne kolem půlnoci!
Měj se krásně."

M.: "Ty také, brzy se uzdrav."
Usmála se a poslala mi vzdušný polibek směrem k mému zátylku.


Tak to cítím... je to má múza, má úžasná, někdy ztracená, ale veselá, optimistická a jedinečná!
Třeba se spolu zase někdy budeme bavit takto veřejně před Vámi. Kdo ví. ;)

Snad se Vám to líbilo a další lidé se přidají a vytáhnou své múzy z jejich světa k nám na návštěvu.
Přeji pěkný den, Vám všem a vašim múzám.






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 16. září 2012 v 17:00 | Reagovat

To jste měly pěkně dlouhé setkání. :-)

2 Terless Terless | E-mail | Web | 16. září 2012 v 17:55 | Reagovat

nádhera!!! já chci taky tak poutavě a krásně psát :) doufám, že se teda brzo uzdravíš, abyste společně všechny mohly něco vytvořit, něco krásného :)
PS: z toho by mohl být příběh na pokračování nebo rovnou knížka! :)

3 Veri Veri | Web | 16. září 2012 v 19:23 | Reagovat

Zajímavý článek a souhlasím s Terless, že by to mohla být povídka :-)

4 Fourette Fourette | Web | 16. září 2012 v 19:51 | Reagovat

Nádherné :)) Přečetla jsem to jedním dechem a ani nemám slov :) Je to skutečně úžasné :))

5 leilafrank leilafrank | Web | 16. září 2012 v 22:00 | Reagovat

Napsala si to moc pěkně. Líbí se mi nápad s rozpolcenou múzou, taky to, že jsi nezapomněla ani na svou dětskou múzu.

6 coco-ch coco-ch | Web | 17. září 2012 v 16:50 | Reagovat

óó!! Pekne napísané :) Normálne ako som čátala, tak niektoré tie básnické ozdoby mi nahnali husiu kožu! Chválim!!
........
ďakujem ti pekne :) áno, život si užívame pokiaľ sme spolu :)):D

7 Infinity Infinity | E-mail | Web | 17. září 2012 v 17:28 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala, hrozně mě bavilo to číst, snad se dočkám nějakého takového dalšího článku! :)

8 coco-ch coco-ch | Web | 17. září 2012 v 17:40 | Reagovat

To je naozaj dobre :) Ja som v živote neprezradila tajomstvo mojich blízkych osôb. Pravdu povediac, na veľa tajomstiev som zabudla.

9 Bečinka Bečinka | E-mail | Web | 17. září 2012 v 17:57 | Reagovat

já většinou dostávám nápady na články na blog ve sprše :-D :-D

10 galaxy galaxy | Web | 18. září 2012 v 12:57 | Reagovat

Mas vesele muzy, skvele spolecnice. Ma/e muza/y (to ted presne nevim) bude/ou asi tiche a premyslive, budou mit velke oci a nosit dlouhy, fantasticky nekonecny hav... :-)

11 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 18. září 2012 v 19:52 | Reagovat

Tvá Múza je jako ty.. kouzelná. Moc hezky jsi to napsala :-)

12 Cornelia Cornelia | Web | 18. září 2012 v 22:42 | Reagovat

Krásné, opravdu nádherné. Tvá můzička (či snad v množném čísle?) jsou opravdu skvělé.
Moc hezké zpracování.

13 Jesibell Jesibell | Web | 19. září 2012 v 20:27 | Reagovat

Nechceš si zahrát blog-hru? Já vím že, ne. Ale jestli ano tak tady je adresa
http://awesome-pokegame.blog.cz/

14 Lofn Lofn | Web | 20. září 2012 v 13:18 | Reagovat

Moc pěkné,chudáčku at se brzy uzdravíš a tvá můza tě zase navštíví ;-)

15 Infinity Infinity | Web | 20. září 2012 v 13:20 | Reagovat

Tak už jsem dneska poslala dopis! :-)

16 Šárka Šárka | 21. září 2012 v 12:06 | Reagovat

Jo jo... Mohlo by to bejt zajmavý jako knížka.. Můžeš o tom zkusit popřemýšlet :)

17 hubertuvnotes hubertuvnotes | E-mail | Web | 21. září 2012 v 17:16 | Reagovat

múzajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama