Deník
Pátek v 13:50 | Houp
Ano, už je tomu tak. Dnes jsem se přidala do klubu rovnátkářů. Můj úsměv mi zdobí (hyzdí) krásné korunky s jemně fialovými gumičkami. :D Musím říct, že díky jednomu malinkému zoubku, pak drátek malinko nakřivo, takže vypadám o něco hůř než ostatní. Zvyknu si! Prozatím mám nasazené jen nahoře, myslím, že do půlroka budou i dole.
Takže držte palce o víkendu, protože doufám, že to přežiju. Už teď cítím tlak, který se mi jemném skusu mění v jemnou bolest, ale sna to přežiju. Zatím na rovnátka nikdo neumřel. /Teda nevím o tom!!!/
V podobné barvě, jako mám teď gumičky na rovnátkách, jsem si vyrobila i šperk. Z cernitu!
Už před dávnou dobou jsme si s kamarádkou koupily dvě barvy a dokonce jsme i něco zkusily. Jenže, to nějak neumíme, tak z toho moc nevzniklo. Vlastně se to docela dlouho dobu válelo na skříni. Jenže teď jsem si řekla, že zkusím něco většího. Já na malé pracné pidi věci opravdu nemám zručnost a náležitou trpělivost, tak jsem zvolila něco většího.
Od práce s marcipánem jsem se pomalu naučila růžičky a tak jsem to využila i při práci s cernitem. Je pravda, že jsem viděla i lepší, propracovanější kytičky, ale víte co? Pěču na to! :D Od ségry a mamky jsem dostala pochvalu, že je to pěkné a mě se to více než líbí. Mám ráda podobný styl, tak proč si nakonec nevyrobit sama něco, co bych si přála. Předpokládám, že to je takový jemný doplněk v podobě řetízku na krk, který může podtrhnout leckterý letní outfit.
Tady jsou nějaké fotografie, tak snad se bude líbit.
2. května 2012 v 12:03 | Houp
Zdravím a přeji pěkný den,
musím se přiznat, že jsem se dnes ovolila z povinné školní docházky, ale věřte, že své důvody jsem měla. Zvláště když připojím, že jsem musela přežít noc s kamarádkou, která chrápe víc jak dřevorubec. Vždycky jsem si myslela, že můj táta chrápe hodně... po týhle noci už si to nemyslim. ;)
" Pohádka - je obvykle krátký epický fiktivní příběh, ve kterém se ve většině případů objevují smyšlené bytosti. Příběh s dobrým koncem..."
Kdo by si nepřál prožívat pohádku každý den. Každý den šťastný konec... jenže to nejde. Každý to ví, i to malé děťátko na to časem přijde.
Ale neříkám, že nejsou způsoby, jak se alespoň na krátký okamžik do pohádky přenést. Ať už pomocí televize, knížek a nebo proč si ji nenapíšete sami?
Ještě než jsem se naučila psát jsem si své příběhy a pohádky vymýšlela. Následně přišlo období prvních písmenek a kdo hádal, že jsem začala psát ten uhodl. Pohádky mě provází celým mým zatím krátkým životem. Možná mi to daly sudičky do vínku už při narození, ale k pohádkám mám neuvěřitelný vztah.
Takže je asi pochopitelné, že bych jednou chtěla vidět v televizi nějaké to kouzelné dílo z mého pera. Možná si říkáte bláhové sny, téměř až pohádkové, ale kdo nic nezkusí nic nemá.
Už jednou se zde objevil článek, jak jsem začala psát pohádkový scénář. Přiznávám, nedopadlo to. Sekla jsem se hned zprvu.
Dnes je tomu jinak!
Nedávno mě nečekaně navštívila múzička a vdechla mi nápad. V rekordním čase, během dvou dnů, jsem celý příběh domyslela a ještě s malými úpravami jsem začala psát.
Bohužel teď není chvíle, kdy se s hotovým scénářem mohu pochlubit, chce to nějaký čas. Jen doufám, že ta chvíle nastane, co nejdříve.
Myslím, že příběh se mi povedl vymyslet docela originální, ale jestli pak... za nějaký ten čas bude dostatečně silný, aby někde obstál. To čas ještě ukáže. Přesto i kdyby to nevyšlo, jako například s tou knížkou, kdo se dnes může pochlubit, že napsal filmový scénář?
No já ještě rozhodně ne! =D
Držte pěkně prosím palce, ať se mi to podaří dopsat.
A pokud se někdo ptá o čem, že píši pohádku, má možnost se dovědět.
Kdo kdy slyšel o pohádce, kdy se čert chce stát andělem?
Toť pro dnešek vše. Pokud to půjde dobře, časem se třeba dozvíte více. Pokud budete chtít.
Teď se jdu opékat na slunko a pokusím se dospat ty dvě bezesné noci.
A pokud neumřela, žije šťastně až na věky...
Vaše Houp
20. dubna 2012 v 17:05 | Houp
Dnes se mi stalo něco krásného...
Ale ještě předtím - Ahoj, Všem přeji krásný den.
Přejdu rychle k věci. Včera mi mamka sdělila, že prý ve městě mají výprodej v jednou svatebním salonu. Ne že bych se chtěla vdávat, nebo tak. I když upřímně, kdyby bylo za koho, ani by mi to nevadilo. ;) Ale pokračuji dál... Ani ne za pár měsíců mě čeká nástup do tanečních. Docela se těším. Přeci jenom mám ráda tanec, šaty, boty na podpatku, takže mi řekněte jediný důvod proč tam nejít?
Ten kdo někdy o tanečních slyšel, tak jistě ví, že úplně nakonci celého toho "kurzu" se pořádá Věneček. Krásný, přenádherný večer, kdy dívky rozdají chlapcům šátečky a přitom mají nádherné, většinou svatební nebo plesové šaty. Každá dívka, která je aspoň trochu jako já, a miluje plesové šaty si tento den zamiluje!
No a kdy jindy si pořídit šaty na Věneček, než v době, kdy mají výprodej ve svatebním salonu?
Zašla jsem tam s mamkou a se ségrou. Hned při vstupu jsem si připadala jako v jiném světě. Všude nádherné vyšívané, hedvábné, nabírané, saténové, nařasené šaty se spodničkami, korzety a podobným zdobením. K tomu krásné květiny a celkově, ten nádech celého salonu byl k zamilováni. (Teď si asi dívky, které nemají v lásce šaty a celéto tohle bláznění, si musí rvát vlasy hrůzou!)
Hned mi příjemné prodavačky poslali do šatny a hnedle jsem vyfasovala krásné krémové šaty. Byly jednoduché, s lehkou výšivkou, a ze saténu. Pravda, když jsem je měla konečně na sobě, až jsem se divila jak jsou těžké... ale kdybys te mě viděli! Když jsem se spatřila v zrcadle viděla jsem nádhernou dívku v dokonalých šatech! Připadala jsem si nádherná, pohádková a prostě jsem se musela pořád usmívat od ucha k uchu!
V tom je to kouzlo šatů!
Nevím jak u Vás, ale u mě působí, jako neuvěřitelný lék na větší, krásné a zdravé sebevědomí!
Normálně si moc nevěřím, občas se zahlédnu a řeknu si, že mi to sluší, ale nějak velkým, zdravím sebevědomím nekypím.
Ale tohle byl skvostný pocit!!!
Měla jsem trošičku problém se v tom pohybovat... pak jsme ale našli ještě jedny! Krásné, také krémové. Tentokráte lehce éterické. Přes prsa byla bohatá výšivka s perličkama a ozodobama, následně pak splývaly dolů. Byly vzdušné, elegantní a vážně nádherné!
Když mamka viděla, jak jsem z nich unešená, řekla, že se domluví s tátou. Přeci jen finanční krize, a jen tak dva tisíce vyfasovat za šaty není pro nás samozřejmost. Přesto! Přesto, to vypadá, že díky splátkovému kalendáři ty šaty budou moje! Ani nevíte, jak jsem z toho unešená!
A má to ještě jednu výhodu, tyto šaty si můžu vzít i na slavnostní vyřazení devátých ročníků, kdy budou oficiálně vypuštěna na střední školu.
Až je budu mít, vyfotím Vám je a ukáži! Myslím, že komu se nebudou líbit, tak není normální. :)
Možná to je ten důvod, proč jsem si vybrala Návrhářství. Miluji šaty a vůbec by mi jednou nevadilo vytvářet šaty ženám pro jejich nejkrásnější dny v životě. Nebo aby mé šaty zvyšovaly dívkám a ženám sebevědomí. Přála bych si, aby se díky nim přenesly do pohádkového světa, kde na ně čeká šťastný konec!
(Zdroj obrázků: weheartit.com)
12. dubna 2012 v 17:00 | Houp
Kalendář ukazoval 10. dubna 2011 a vypadalo to na den, jako každý jiný. Vstávání, cesta do školy a učení...
Jenže nebyl... skončili nám prázdniny a my chtě nechtě museli do školy, jenže kdo by čekla, že někteří jedinci v naší třídě dostávají k Velikonocům docela něco jiného než jsou čokolády a vajíčka.
Nechci vypadat, jako nějaká pošahaná, bláznivá malá holka, ale víte, nejsem zrovna sorta lidí, která se kdy dostala tak blízko k originálu Louise Vuittona.
Čtete dobře!
Kamarádka přišla a tak jako ukazuje... a co nevidím, krásná rudá peněženka skoro ve velikosti psaníčka s krásným nazlátlým zipem. A na jedné straně krásný vyrytý nápis - Louis Vuitton!
Možná je pro některé z vás běžné dotýkat se nebo dokonce vlastnit takovéto značky, ale upřímně já jsem ráda, že si je občas akorát tak prohlédnu v časopise.
No a tak jsem si ten den zapsala jako den, kdy jsem se poprvé dotkla Louise Vuittona! A byla to krásný pocit! Jen já být na jejím místě bych se bála, že mi to někdo ukradne! To bych pak nepřežila :D
Jen doufám, že to nebylo naposled a třeba jednou... kdo ví, taky budu podobný kousek vlasnit. :D Ale nebojte, žádná fiflenka s nosem nahoru nejsem, já moc značky neřeším. Mě jde většinou o to, jak to doopravdy vypadá...
Jinak přeji pěkný den =D
Jo a dnešek, ten se zapsal jako den, kdy jsem se poprvé pohádala s ředitelkou naší školy a zároveň naší učitelkou na ruský jazyk! Jako pardon, ale já většinou držim pusu a krok, ale někdy se hold stane, že si s*át na hlavu nenechám a prostě se ozvu! Jsem rozhodně pro spravedlnost tak ať jde do háje! =D
1. dubna 2012 v 15:13 | Houp
Ani se mě neptejte, jak jsem do teď malovala s temperami. Vzala jsem víčko od krabičky, nakydala jsem tam tempery a bylo... :) Nebylo to nic moc, ale upřímně, zrovna v týhle době se mi nechtělo dávat kolem 170 Kč za jedno blbé prkýnko, které můžu používat jako paletku.
Jenže, když se narodíte do šťastné rodinky, kdy maminka umí skvěle vařit a péct a šít a tatínek je velice šikovný po technické stránce... Proč toho nevyužít! :)
Možná se ptáte, co s tím má, co pečení dělat a já vám to moc ráda povím. Vůec nic, ale chtěla jsem se pochlubit, že moje mamka umí vážně dokonalý perník, vdolečky z tvarohu, medovníky a taky kuře na paprice! Vlastně umí skvěle úplně všechno!
Ale zpět k tatínkovi.
Zrovna předevčírem přišel a povídá mámě: "Hele, tady šéfovi zbyly nějaké ty parkety z podlahy, jestli je nechceme na něco využít."
Jansě, že jsem nemohla zůstat zticha. Prostě jsem vykřikla, že potřebuji paletku. Pak jen stačilo mu namalovat, jak bych to asi chtěla veliký a tak... odešla jsem ven za kamarádkou a tradá! Doma, když jsem se vrátila čekala krásná paletka. Přesně mě do ruky a jak mi sedla!
Tady je:
A možná není úplně dokonalá, ale je moje od tatínka a úplně zadarmo! :*
22. března 2012 v 15:57 | Houp
Zdravím lidičky,
přemýšlela jsem, že bych Vám vtipně sdělila, že je venku jaro a že je nádherně, ale tak určitě jste se to dozvěděli už na Facebooku. To je totiž přece nejlepší si na FB přečíst, že venku svítí sluníčku, že sněží a tak, ne?
Ale to není ten důvod proč vám píši. V poslední době žiju, žiju krásně a blaženě ale bohužel, bohudík mimo blogové světy. Občas ze sebe něco vymáčknu, třeba jako ten obrázek posledně, který kladné ohlasy u vás nezanechal. A přitom mě se líbí, ten můj divný vkus... achych.
Nejsem tady abych se Vám omluvila, to ne, stejně by to nikdo nečetl, ale víte co?
V poslední době jsem se začala měnit. Opravdu... a stačí toho málo abych se cítila lépe než předtím.
Samozřejmě tomu napomáhá sluníčko, a přátelé se kterými to je v poslední době naprosto boží! (Hlavně to nezakřiknout!) Začala jsem se ale měnit i ve stylu oblékání. Někteří říkají, že se oblečením měním ve svojí sestru a ta má velice specifický styl, ale víte, že mi to ani netrápí? Jsme ve věku kdy se dělíme o oblečení a upřímně se v poslední době cítím víc... krásně, sexy, žensky! Možná to zní vtipně nebo potřeštěně, ale prostě to tak je.
Taky jsou vidět výsledky. Nejsem ušlápnutá, kluci se mnou "laškují", jak to říká naše třídní a prostě se tady něco rýsuje...
Míň se v poslední době trápím, ať už jde o smysl života, vesmíru nebo jenom o školu.
Dělám to, co mě zrovna baví. Když chci psát, tak píšu. Když chci malovat, tak maluju. Když chci to a to, tak se to snažím dělat. No ničeho se nenutím a každé ráno... no nevím jestli to mám prozradit. V posledních pár dněch každé ráno, ještě když jsem v posteli tak si hezky nahlas řeknu "Dej každému dni příležitost, aby se stal tím nejlepším ve tvém životě!"
A víte, že se mi hned lépe vstává?
Tenhle pokus budu praktikovat po delší dobu, zkuste to taky a pokud budou nějaké výsledky, klidně mi je sdělte. Nebo pokud už tuto bláznivost provádíte, tak napiště, jakou mantru si to opakujete.
Dále už Vás nebudu rušit, přeji nádherné dny! Užívejte si nádhery života!!!
(zdroj obrázku - weheartit.com
12. března 2012 v 12:01 | Houp
Ahoj po dlouhé době!
Nebudu tady vysvětlovat, že jsem v poslední době vyprazdňovala svůj žaludek a také to, že jsem se věnovala projektu, který rozjiždím se svými "kolegy" :)
Je to tady!
Jak jsem předesílala v článcích
Projekt - Drabblovský koutek a v
Průběhu projektu, napadla mě jedna jistá věc ohledně blogu, který by se věnoval čistě drabbům, double a tripple drabblům. Na pomoc jsem si sehnala nějaké ty spolupracovníky a pak už jen stačilo udělat nějaké ty věci!
A já vám teď s radostí oznamuji, že vám blog mohu představit!
Zatím tam najdete pouze úvodní článek a pravidla ale myslím, že se časem rozjedeme. Nic tam zatím není, protože jsem to započala dnes ráno, ale myslím, že do večera se tam ještě něco objeví.
Já jen doufám, že nám zpočátku prominete nějaké odchylky a nejistoty, teprve si vše musí sednou a tak. Ale tím už vám nebudu zdržovat. :)
Doufám, že se časem zapíšeme pod Vaší kůži a staneme se součástí vašeho internetového bytí.
Držte palce a Zdar drabblu!
1. března 2012 v 14:57 | Houp
S radostí v hlase musím říct, že to zatím jde skvěle. Ze začátku jsem měla strach, že se do projektu spolu se mnou nikdo nezapojí, ale s dovolením jsem si troufla oslovit jisté nadějné drabblaře a drabblařky, takže se to začíná rýsovat. Mohu vám nabídnout
Avene, Isu z řad českých blogerek, samozřejmě sebe a ze slovenské části se mi podařilo získat Ríšu a Mirúúš. (Pokud by jste ale měli stále zájem, jednoho člena klidně ještě naberem, časem se uvidí, jak to zapadne do kolejí a pojede.)
Takže ti, kteří budou psát a budou radit a poskytovat kritiku už mám, a teď... co zbývá?
1. Design -
tak to jsem něco upatlala, zpatlala. Pokud se někdo bude chtít podívat, nabízím ukázku. Ještě to není finální, ale snad prozatím postačí -
náhled!
Snažila jsem, aby se tam objevili obrázky, kterým nějakým způsobem vypadají hezky a tak nějak kreativně, plus se tam objevují obrázky pro nejčastější FanFikci. (Harry Potter a Twlight sága)
2. Založení blogu
To se udělá až bude vše připraveno, až se připraví medajlonky, rubriky, žánry podle kterých se to bude rozstřizovat, až se založí e-mail a tak nějak všechno. Chci do toho skočit připravená.
3. Organizace
No... budem se muset snažit. Pokusím se to se všemi dohnout, vymyslet vše aby to fungovalo a nakonec se uvidí, jako to půjde. Jelikož nás je zatím pět, což mi přijde akorát, tak je to časově vyhovující. Budem se nejrůzněji prolínat a střídat.
4. Čtenáři
To už záleží na tom, jak budeme zajímaví, originální a zdali se dokážeme zviditelnit natolik, aby k nám čtenáři a fanoušci drabblů zavítali. Ze začátku to zřejmě bude boj, jelikož v blogovém moři je velice snadné se utopit a padnout v zapomění jako ten starý koráb lodi na dně vody. Doufám, že záchrané kruhy zůstanou ve skrytu a my se uchytíme. Vsadím se, že pro to budeme dělat jen to nejlepší...
Protože Drabblovský koutek už je tady...
Nemusíte dávat svůj drabble na blog a modlit se za jednoho čtenáře,
u nás si můžete být jisti, že alespoň několik lidí se najde a dají najevo svůj názor.
Nakonec jsme tady my!
Doufám, že nás čeká jen to dobré...
Tfuj Tfuj
Dám pak vědět až se rozjedeme!
28. února 2012 v 20:36 | Houp
Když tak přemýšlím je docela hodně věcí, které mě dokáží rozbrečet. Víte smutná událost, špatná nálada, hádka, smutné konce v knize a filmu, ale nikdy mě nenapadlo, že se rozbrečím nad svým vlastním úspěchem.
Dnes jsem byla na facebooku tak asi jako každý den, když mi píše KráTerka a říká: "Gratuluji k třetímu místu". Upřímně vůbec jsem nechápala oč jde a když mi to docvaklo... olala já tomu nemohla uvěřit!
Možná jste slyšeli o literární soutěži "Urbal legends očima dětí", pokud ne více se dozvíte
zde. Napsala jsem tam jednu povídku inspirovanou takovou zvláštní věcí, která se objevila u nás ve městě. Přesněji řečeno masnou vedle pohřebního ústavu. Ale o čem je to dál? To vám nepovím, jelikož bych vás ráda namotivovala k tomu, aby jste si knihu, která z výherních povídek vyjde koupili. =D
Tak tedy vyhrála jsem třetí místo. Nemohla jsem tomu uvěřit. Skoro jsem přestala dýchat. Usmívala jsem se jako debílek a vzlykala do toho. Páni ten opojný pocit úspěchů není vážně k zahození.
Přesně nevím, jakou cenu dostanu, ale jedno vím jistě. Knížka vyjde s třiceti nejlepšími povídkami (bylo jich prý sto), a nejlepší tři budu ještě namalovány jako komiks od profesionálních umělců. Páni je to pro mě pocta.
Ale nebojte, s úspěchem neusnu na vavřínech, přeci jenom třetí místo není první! =P
Upřímně mezi námi, když jsme povídku posílala vůbec jsem ani nedoufala, že se do knížky dostanu natož abych byla třetí. Ale už dost... pět minut slávy uběhlo, teď už zase do práce.
Adios =D
24. února 2012 v 21:30 | Houp
Jednou za čas... no dobrá tak podruhý v životě jsem si zašla na hokej. U nás na Kladně je to síla a nakonec proč nejít s kamarádama se vykřičet, zafandit a pořádně si to užít, když od zítra mi začínají prázdniny.
Musím říct, že ze začátku... no nic moc.
Kamarádka nás ale zatáhla do kotle kladenských fanoušků a ta vášeň byla hmatatelná, byla cítit z každého vykřiknutí "Heja Kladno heja!" a v podobných hláškách.
Musím říct, že přesně to jsem potřebovala. Odreagovat se a myslet jenom na černý puk, který si to svižně táhne po ledu... V první třetině... slabota. Vůbec žádné góly a skoro vůbec to nevypadalo na nějaké dobré šance.
Ale dočkala jsem se! Hned jak jsme do sebe obrátila colu, která působila jako blahodárný nektar na mé hlasivky. Bylo to osvěžující tak jako cola vždycky bývá. To snad nikomu nemusím vyprávět. No a ještě po pár kousnutí do párku v rohlíku a dočkala jsme se!
Nejdřív my! Pak Liberec! A nakonec v prodloužení opět my! Byla to nádhera!
Mě ani nešlo tak o výhru, i když co komu budu vykládat! Byl to povznášející pocit!
Sice mě bolí v krku, nohy a záda, ale jednou začas to prostě stojí za to!
Určitě to fanoušci znají mnohem víc než já! =D
Tak já vám přeji sladké sny plné hokejového fandění. :*
16. února 2012 v 17:50 | Houp
Když umírat smíchy tak jedině s kamarády!
Musím vám říct, že takhle vytlemenou náladu jsme už dlouho neměla. Možná si o mě budete myslet, že jsem bláznivá puberťačka, ale když smích tak pořádnej!
Někdy mě až překvapí, jak je ten svět prťavej a jak se říká v pohádce "o náhody není nouze."
Skoro mě až bolí pusa od smíchu, vážně tenhle blažený pocit si chci vychutnat až do konce.
Doufám, že i vy máte dneska krásný den.
16. února 2012 v 15:19 | Houp
Takovou dlouhou dobu se nic nedělo a najednou... je toho hodně.
Omlouvám se za případné chyby, ale zrovna rozebírám s kamarádkou přes telefon její "vztah", takže jen abyste věděli.
Myslím, že nikoho ani tak nezajímají ty moje vztahy, i když zrovna teď žádné nejsou, ale přesto se tady spoustu věcí objevuje. Jeden vztah vypadá nadějně, ale upřímně, nevím, jak jsem na tom. Občas se objeví jistý náznak, pak nějaká narážka a pak zase nic... Bývám rudá, když o něm někdo mluví, občas se načapám jak na něj myslím a tak, ale přesto jsem v sobě otevřela Pandořinu skříňku, která do mě zasela pochybnosti úplně o všem.
Pak se v zástupu objevil kluk, který byl natolik odvážný, že mi to řekl/napsal na rovinu. Za upřímnost jsem byla neuvěřitelně vděčná, ale mezi námi, o tohohle zájem vážně nemám. Možná vzhledově, možná kvůli věku, protože jsem na "ty starší" a taky kvůli povaze. A také jsem mu napsal, že v tom je možná někdo jiný, ale to se opět vracím k tomu prvnímu problému, že nevím jak na tom jsem!
... pátrám v mysli. O ano, včera se mi stala moc zajímavá věc. Psal mi jeden dvacetiletej kluk, (ano opravdu) s pěknýma očima a s pěkným tělem. Bylo dost vtipný sledovat, jak má vysoké seběvědomí a prohlašuje, že je sexy. I když to nikdo nepopírá. Nejvíc jsem si učůrávala do kalhotek, když psal o mazlení a že má velký... (Moje slušné vychování a možnost, že někoho pohorším mi to zakazuje napsat, ale ti starší si to určitě domyslí.)
Ne, že by na tom samém bylo něco vtipnýho, ale co jsem asi jako měla dělat. Jsem poměrně dost slušná a nepatřím k těm, kteří by lezli někomu do postele a zvláště ne k nadrženým dvacítkám, kteří jsou na nezkušené zajdy/ zaječice? =D
Neříkám, že si stěžuju, to ani náhodou. Protože co vám víc zvýší sebevědomí, než to, že o vás má někdo zájem?
Mezi náma, v poslední době, když se podívám do zrcadla na svůj odraz, tak nejsem zase až tak nespokojená. To, že někdo o mě projevuje zájem mi dělá dobře, i když moje psychika je hodně zmatená. =D Ne že vy byste to neznaly. Myslím, že jediná rozhodně nebudu.
K tomu všemu na nás ve škole na všechny doléhají hormony, takže dvojsmysly a narážky jsou na denním seznamu. Bez vyjímek. =D No a v tomhle tom všem kontextu mě napadla výzva pro mě! V ohledu literárním...
Už dlouho jsem nic nenapsala na Ourstories, a tak mě tak napadl námět na kapitolovou povídku, která by zřejmě nesla název "Vykřičené deníky", no víte od "Vykřičeného domu" ´=D Chápete ne?
Ale bude to výzva. Mám to už docela vymyšlené. sice jen nějaké náznaky, ale i tak. Jsem zvyklá tvořit z náčrtů. Ale nejtěžší tady bude uchovat tady kvalitu, aby nic nevyznělo lacině, lehce, nadrženě, nebo snad úchylně. Na všechno se musí s rozvahou. Chtěla bych do toho vnést hloubku, zamyšlení, kus sebe, lásku, napětí, životní osudy a tak nějak všechno. Nakonec uvidíme, jestli to dotáhnu do konce, jestli budu schopná něco vytvořit ...
Ps: Moc děkuji za tu krásnou návštěvnost za poslední dny. Krásné návštěvy přes 100 =D Děkuji moc. Pokusím se vám všem více věnovat.
3. února 2012 v 16:59 | Houp
Tohle doopravdy nemyslím zle! Doufám, že nadpis někoho nepobořuje, ale právě jsem shlédla pár videí a prostě depka jako kr...no prostě pěkně velká!
Víte, jak asi víte moc ráda maluju a teď když jsme se dostala na módní návrhářství tak se chci pořád víc a víc zlepšovat a zvláště v malování návrhů. Jenže... dneska jsem namavolala tu krávu, tentokrát bez vypípání, protože ona to kráva prostě je. No tak se dívám na ten výsledek a říkám si, že to docela jde. Úspěch je už to, že to jako kráva vypadá, teda aspoň v to doufám... =D
Jenže víte, co?
Stačí pár videí na youtube, jak malují někteří lidé a hned si připadám takhle malinká:
Vy to nevidíte? To bude tím, že tam nic není, protože si připadám jako nula!
Tohle neberte jako sebelítost, prostě jako fakt!
Proboha, co já bych za to dala takhle nádherně malovat! Ach jó...
Vážně... jak já závidím těm, kteří to dokážou. Zároveň jim to i přeji, přeci jenom nebývám závidící člověk, prostě každej svého štěstí strůjce a když má ještě někdo geny.
Ale k něčemu jsou ty videa přece jenom dobré, víte co? Najednou mám úžasnou chuť jít něco malovat, nějaký návrh nebo tak...
...říkám si, že je mi teprve 15, a táta říkal, že nemůžu vědět, jestli ty lidi nejsou vyučení a tak, takže třeba se to jednou taky naučím. Upřímně? Vážně bych si to přála.
...namalovat jednou obrázek ze kterýho si aspoň dva lidi sednou takzvaně česky na zadek!... =D
Uvidíme, co se z toho nakonec vyklube... i když takhle dobrá nikdy nebudu:
2. února 2012 v 14:41 | Houp
Ahoj,
tak už je tomu tak!
Dnes zveřejnily konečné výsledky o přijatých žácích, v tomto případě spíše žákyň, na studijní obor s maturitou v oboru "Modelářství a návrhářství oděvů" =D
Tak já se tedy pochlubím, že jsem přijatá! :)
Do 10 dnů musím odevzdat zápisový lístek, a pak... školičko těš se na mě! Stávám se tvojí oficiální sudentkou. =D
Už se těším na to, co se tam budem učit, i když strach na moje pocity taky útočí. Uvidíme, zatím si ten slastný pocit užívám, jaké to bude den před nástupem do školy, to ještě uvidíme. =D
Výhody jsou, že škola je blízko bydliště, je s maturitou a mohlo by mě to docela dost bavit. A jestli v tom budu dobrá? To ukáže čas...
31. ledna 2012 v 13:24 | Houp
Zdravím,
tak co dneska vysvědčení? U mě pohoda, čtyři dvojky, takže na to, že jsem v devátý třídě jsem docela dost spokojená. Mohlo to dopadnout i hůř, a upřímně jsem to i čekala horší.
Klidně se mi také pochlubte do komentářů!
Ale cože to vlastně dorazilo?
Ten kdo si všímá ikonek, co mám v menu pod názvem "Akce", tak jste si mohli všimnout, že jsem se zapojila do velice krásného projektu, jenž pořádá
Abyss. Jen v rychlosti zdělím, že jde o putovní čtenářský deník a každý ho má dva týdny, první týden píše současnot, a ten další týden píše budouctnost, to je obodobí ve kterém se právě deník přepisťuje na další kout naší krásné České republiky.
Jaký mám z něho pocit?
No nádherný, opravdu se povedl vybrat. Je světlouký, takový béžový s kytičkama a růžičkama. Nevinný a probouzí ve vás fantazii. Teda alespoň ve mě ano.
Už se těším...
Už se těším na všechny myšlenky, které do něho zapíši. Také se těším, až mi dorazí po druhé, to má být někdy 7. července a mezi tím si proběhne repubilku křížem krážem. Páni, ten toho uvidí! Je to vážně fascinující nápad!
... pořád si v něm listuji, vážně je to krása!
18. ledna 2012 v 15:20 | Houp
Ahoj.
Dnes ráno jsem Vás informovala o dnešní exkurzi do České Národní Banky. Musím říct, že jsem zpočátku byla předpojatá a říkala si proboha, co tam budeme dělat, ale povím jaký je důvod, že si to tam každý užívá... Zlato, miliarda na dosah ruky a třináct miliónů v ruce. =D
První plus bylo, že jsem si mohla vstát až v půl osmý. Krásný to pocit, když člověk vstane a všichni jsou už v práci a ve škole. Je pravda, že i tak jsem pak malinko nestíhala, ale což... Přeskočím pár nepodstatných událostí, které by vám stejně nic neřekli, ale jedno Vám řeknu, taková cesta s kamarády v zime vlakem je vážně k nezaplacení. Smích, veselé historky a hlášky. Kdo by odolal.
Jako člověk, který nikdy neletěl letadlem, bylo šacování a procházení těch portálů pro mě novinka. (Přesně nevím, jak se nadává těm portálům, které zapípají, když máte něco kovového, nebo tak.) I taková drobnost je pro mě krásný zážitek. Naštěstí jsem nepípala, zato půlka naší třídy ano. =D
Filmy, které nám pouštěly nás sice malinko pobavily, zvláště ten jeden animovaný, ale žádné extra super to nebylo. Zvláště když mě ekonomika a finančnictví nic neříká. Když jsem byla malá, nemohla jsem pochopit, proč když dávám bráchovi dvě dvoukoruny a jednu korunu, proč on mi dává jednu pětikačku! =D Mě směňování peněz a jiné tyhle věci kolem teda vůbec neberou. Já jsem spíš na to rozhazování.
Pak následovala prohlídka expozice o historii peněz, ale to pro Vás nebude zajímavé. Já spíš přejdu k té vytrýně, kde byly krásně vystavené lesknoucí se zlaté destičky asi tak v hodnotě jedné úžasné miliardy! Musím říct, že je to rozhodně úžasný pocit, když stojíte od jedné miliardy jen pár centimetrů a dělí vás jen to jedno blbé plexisklo. =D Peníze, to je dar i prokletí!
Byla tady pro nás přichystaná i soutěž o hodnotné ceny, a když říkám o hodnotné, tak myslím opravdu hodnotné. První dva dostaly 250 000 Kč. Takže s mojí spolužačky se během jedný vteřinky stal boháč, kterej si může penězma i zapálit v krbu... No vlastně se to nedá použít na nic jinýho. Dostala briketu, která se vyrábí z rozstříhaných poškozených bankovek. I tak si myslím, že je to krásný sufenýr.
A jako poslední... taková skvostná, doslova zlatá tečka nakonec!
Směli jsme si potěžkat a sáhnout si na zlatou cihlu. Musím říct, že když někdo řekne, že váží třináct kilo, tak je to pravda. Nemohla jsem s ní ani hnout. No ale aspoň můžu říct, že jsem se dotkla a pohladila jsem 13 000 000 českých korun. =D To se hned tak někomu nepoštěstí, i když třeba Vám zrovna jo.
Musím říct, že dnešek se zapíše do dějin mého života. Rozhodně se na takové okamžiky nezapomíná. Komu se dnes poštěstí vidět tolik zlata, tolik peněz?
Přesto jsem ráda, že jsem to viděla.
Peníze jsou dobré, jen když je jich akorát.
Když je jich málo dělají problémy, ale když je jich až nad míru, dělají trable.
Mám na Vás zase nějakou tu otázku:
Co by jste si koupili za ty všechny peníze?
Krásný Zlatý den Vám přeje zlatem unešená Houp
18. ledna 2012 v 8:14 | Houp
Už je tomu vážně tak.
Už to vím dýl, od pondělí ale bohužel nebyl čas se vám tady pochlubit.
Jak někteří vědí, připravovala jsem se na své Talentové Zkoušky, které proběhly 12. 1. 2012.
Své pocity jsem z toho dne už psala, ale stále tady chybí výsledky, nemyslíte? =D
Tak koho to zajímá, tak se prosím pěkně pochlubím, že jsem to zvládla na krásných 85% ze 100%.
Mám z toho radost, ale stálo to ještě není důvod k oslavám. To že jsem u talentových zkoušek prošla ještě neznamená, že se se svým výkonem vejdu do třídy. Přesto jsem spokojená a rozhodně mi spadl obrovský kámen ze srdce. A to nekecám! ´=D
Z kresby jsem dostala 27% ze 30%. Z malby jsem získala 25% ze 30%, za barevné variace 10% z 15%, z testu 8% z 10% a za domácí práce jsem získala plný počet procent, takže tedy 15%.
To suma sumárum dělá 85%.
Oficiální výsledky o přijetí se dozvím někdy... až bůhví kdy. Sama nic nevím na jisto a dost se toho děsím.
Pak dám ale zase vědět.
Dnes jedeme se třídou na exkurzi do Prahy, do Národní Banky. Co jsem slyšela budeme mít možnost se sáhnout na zlaté destičky, které mají cenu několika miliónu a váží asi 13 kg. Tak to jsem na tom vážně zvědavá!
Samozřejmě se také těším na to, že pojedeme vlakem a určitě to bude nádherná cesta, když se nám naskytne výhled na zasněžené okolí. Tak vzhůru do Banky!
Včera večer jsem si malovala další návrh šatů. Docela si musím pochválit siluetu, kterou jsem namalovala. No to uvidíte sami, ale nevím kdy. Chtěla jsem Vám to vyfotit, ale bohužel jsem nemohla najít foťák, takže z toho dnes nebude nic.
Přeji Vám Krásný den - Houp
14. prosince 2011 v 16:55 | Houp
No myslím, že tyhle letošní Vánoce nebudou pro mě zase až tak poklidné. Hlásím se totiž na jednu školu, na obor Módní návrhářství takže mě v lednu čekají talentovky. Právě dnes jsem zjistila, že mě čeká
Kresba postavy
(to když natrénuju, tak to snad nebude nejhorší)
Malba zátiší
(Děs! Neumám pracovat s temperama!)
Koláž
(S tou zkušenosti moc nemám, ale k čemu jsou nakonec knihy =D
Test
(Doufám, že se to všechno naučím)
Pohovor na domácími pracemi, kterých musí být asi tak 10 až 15!
(To jsem zvědavá, jak to zvládnu)
Upřímně?
Mám strach a to velikej!
Myslím, že se ten den zhroutím!
Je pravda, že pokud se nedostanu se tak úplně nezhroutím a život mi tak neskončí, ale stejně je nepříjemné vědět, že jste se prostě někam nedostal. No takže... Nevím...
V záloze je ještě gymnázium, což teda vážně nevím, jestli se dostanu. A pak budu muset ještě něco vymyslet, nějakou tu třetí školu.
Ale vím, že bych moc ráda jednoho krásného dne chodila na Literární akademii. To bych byla v rauši, v sedmém nebi a prostě úplně bych se zbláznila, kdybych se tam vážně dostala. Nepředbíhejme ale událostem, protože mě čekájí ještě čtyři roky na nějaké střední... a pak... kdo ví, co bude dál?
Co když nebude už nic? Nic! Konec... můj... světa... kohokoliv a vše se změní!
Nebo se zase stane zázrak v tu nepravou chvíli, jako třeba neplánované otěhotnění. Dnes se toho může stát a já si tady hloupá naivka plánuju budouctnost, když ani nevím, jestli přežiju zítřek.
Vždycky jsem záviděla deváťákům, že mají možnost odejít ze základky, ale upřímně? Už bych tenhle rok měla nejradši za sebou. Bojím se všech těch přijmaček a dalších věcí. Patnáctky jsou děsnej věk, to vám teda povim! =D
12. prosince 2011 v 12:03 | Houp
Tak a dnes jsem to udělala... konečně jsem poslala soutěžní povídku do soutěže Urbal legends.
Musím říct, že jsem s tím velice bojovala. Celkově mi téma zase až tak nesedlo, nejsem zvyklá psát o modeních děsivých báchorkách, nebo co to vlastně je. Nicméně povídka je odeslána a teď už jen stačí mít štěstí. =D Držte palce!
Nejlepší na celé soutěži je výhra! Protože každý vyhrává.
Ačkoliv se Vaše povídka (tedy teď i ta moje) nemusí objevit ve společné vydané knize, ale i tak neodejdete s prázdou. Za prvé získáte další nové zkušenosti a navíc ještě obrdžíte knihu. Ano tu knihu, která budevydána a bude obsahovat děsivé, možná i legrační urbal legendy. No každopádně jsem víc než natěšená!
A o čem, že jsem psala? Pokud jste hodně zvědaví tak Vám mohu říct, že se to dozvíte v lednu. To slibuji. =D
A dále pro Vás!
Slyšíte o soutěži poprvé? Opravdu? Tak dobrá, máte ještě možnost.
Uzavírka soutěže je až 15. ledna, takže můžete strávit Vánoce psaním děsivých legend. Více se dozvíte
zde!
6. prosince 2011 v 13:07 | Houp
Zdárek!
Doufám, že jste si včerejšího Mikluáše pořádně užili a, žě nikoho z Vás nikdo nikam neodnesl. To u nás Mikuláš proběhl asi takhle:
....Nic....Nic...jo televize...normálka...nic.... šli jsme si pro občanku s bráchou....nic....pak dlouho nic....jo a pak si mamka vzpomněla, že pro nás má adventí kalendář....
Tak tak nějak to vypadalo. Nijak se to neslavilo, asi na to už nemáme sílu. Ale doufám, že vy jste si to užili pořádně!
To Mikuláš chodil dneska po naší škole. Vlastně ten Mikuláš byl můj spolužák, já s pár dalšíma holkama jsme byly andělé a zbytek čerti. U malých dětí to bylo krásné, snažili se, usmívali se a dokonce se i báli. Jenže u těch velkejch to byla hrůza! Aspoň, že to mám už za sebou.
A teď?
Teď jsem naprosto vyždímaná, nemám na nic sílu a to mě dneska ještě čeká Vánoční vystoupení pro rodiče. Ježiš!
Určitě to taky znáte, prostě celý den se zdá být úžasný a pak, jako by někdo mávl kouzelnou hůlkou a nebo obrátil přesípací hodiny, všechno je jinak. Jsem rozmrzelá, unavená a celkově bez jakékoliv energie!
Je to dost na pendrek.
3. prosince 2011 v 16:06 | Houp
Už je tady prosinec! To si asi každý všiml.
Myslím, že na prosinec se skoro každý těší, každý si najde něco, co má rád. Ať už to jsou dárky, Vánoce, zvyky, sladkosti a cukroví, Mikuláš a nebo u mě třeba ještě narozeniny. Můžete mít rádi sníh, horké jablko pité pod stromečkem, vánoční koledy a pořád a pořád dál...
Je toho hodně, ale podle mě je Prosinec úžasný!
Nejde mi ani tak o samotné Vánoce, jako o tu pohodu a kouzlo, které dokáže vykouzlit. Vadí mi, že mnoho lidí bere Vánoce, jako povinnost a to je špatně!
Zkuste si najít něco, co máte ráda a vzít Vánoce jako něco pohodového. Vždyť bez toho cukroví se taky obejdete a bez toho stromečku taky! Dokonce se obejdete i bez dárků. Prostě a jednoduše neberte to jako povinnost. Berte to jako svátek! Krásný svátek!
No tak to bylo moje spekulování o Vánocích. Vůbec to neberte na vědomí! Vlastně by mi ani nevadilo, kdyby jste to přelítly očima! Vlastně ani nevím, proč jsem to psala. =P
Nejvíce se těším na sníh! Sice to znamená zimu, ale zima je v zimě pořád (v týhle větě je nějak moc zimi =D)
Miluju ten pocit, když ráno vstanu a všude je bílo. Můžete sedět v pohodlí domova a kochat se tou krásou!
Myslím, že to mám stejné, jako ostatní!
Teď ale k tomu, co mám skoro ze všech věcí nejradši!
Chci číst!
A tady jsou knížky, které bych si chtěla přečíst.
1) Proroctví sester
Anotace :
První díl "gotické" fantasy série situované do New Yorku 19. století. Dvojčata Lia a Alice právě osiřela. Lia objeví na zápěstí tajemné znamení a začíná si všímat podivného krutého chování své sestry.
Objeví knihu s jedinou stránkou, ve které si přečte temné proroctví, které varuje před příchodem Ďábla na svět. Lia se domnívá, že ona je Strážkyní, která tomu má zabránit, a její zlá sestra Branou, jíž má Zlo vstoupit. Ale je to skutečně tak jednoduché?
2) Lovkyně snů
Anotace:
Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...
Další knihy:
3) Ukolébavka
4) Nick a Norah
5) Malé sladké lži
6) a jiné, případné, které najdu.
Doufám, že tyto Vánoce budou plné čtení!
27. listopadu 2011 v 15:25 | Houp
Včera jsme slavili naše 15. narozeniny. Sice budu mít narozeniny až 3. prosince, ale jelikož ten den nám do toho něco vzlezlo, rozhodli jsme se oslavit naše 15 dne 26. listopadu. :)
S bráchou jsme si chtěli upéct dort s marcipánem a musím říct, že cesta k tomu byla hodně složitá. Nejdříve jsme neměli všechny suroviny, pak se to děsně lepilo, poté co jsme to nechali malinko zvrdnout to už bylo lepší, ale stále naše tvoření něco kazilo. Přiznám se, že jsme dost dodělali až kolem čtvrté hodiny odpoledne ale výsledek stál za to. Myslím si, že se nám dort povedl a jestli se ptáte, jestli je tak dobrý jak vypadá, tak ještě líp!
Hned se po něm jen zaprášilo. No doopravdy už po něm nezbyl ani drobeček. :)
Myslím, že péct dorty s marcipánem budeme častěji, hlavně když už víme jak na to.
A tady jsou nějaké fotografie, schválně jestli se vám začnou sbíhat sliny.
24. listopadu 2011 v 17:23 | Houp
Zrovna jsem si hledala nejrůznější informace na dějepisnou olympiádu, když v tom mi volá nějaké cizí číslo. Zvednu to a hnedle za vteřinku už mamka směřuje doručovatele k nám domů. Měl pro mě balík!
S zuřivostí jsem se pustila do obalu. Věděla jsem, co na mě vypadne, ale přesto... je to jako o Vánoce. Už dávno víte, co dostanete a přesto všechny balíčky s náruživostí otevíráte, až kolem vás lítá vánoční balící papír.
Probojovala jsem se přes několik vrstev a hle! Tu vidím krásou knížku v paperbacku (nevím přesně jak se to píše) od Lauren Conrad - Malé sladké lži.
Musím říct, že knížka je ještě hezčí než na obrázcích. Takže si myslím, že se můžete těšit na recenzi (no ještě aby ne když je to recenzní výtisk, že?), hned jak to přečtu budete to tady mít. Ještě předtím se ale můžete těšit na recenzi "Koláč s kapkou jedu" a na "Temné vize", které za chvíli dočtu.
Páni! Můj blog se pomalu mění v knižní doupě, kutloch nebo něco podobného.
No nakonec proč ne, vždyť knížky jsou tak super!
Ps: S lítostí oznamuji všem, kteří se těší na recenzi Lovkyně snů, tak vás musím zklamat, ale s největší pravděpodobností se balíček někde ztratil, nebo pokud budu mít štěstí, tak ještě nebyl poslán a nebo ještě přijde. Prosím držte palce ať přijde! :))
13. listopadu 2011 v 11:47 | Houp
V poslední době mě nějak nenapadá o čem psát i když se kolem mě děje docela dost věcí.
Samozřejmě nemluvím jen o škole, přípravách na střední, o klucích a o kamarádkách... Je toho hodně a mě opustila múza, takže nemám nápady na články, přesto se událo pár věcí, které chci zapsat.
Výhra!
Tak jsem tedy vyhrála knížku - Lovkyně snů - Procitnutí. Byla jsem moc nadšená, když jsem tuto informaci zjistila. Knížku jsem vyhrála na webu
Kathsworldofbooks.blogspot.com. Moc děkuji, že jsem vyhrála.
Na knížku jsem se dost těšila. Tak přeci jen není moc obvyklé, že se hrdinka propadá do snůch ostatních. Takže už se těším, až mi dorazí. =D
Manufaktura
Blíží se Vánoce, což o to, to každý ví. I když je mi jasné, že mnoho z vás, dokonce i mě, leze na nervy, jak se všichni na Vánoce povině těší už od října, případně od listopadu. Jenže u nás je to vyjímka. Musíme už začít teď jinak by jsme nic nestihly.
Moje kreativní maminka vymyslela takové krásné látkové ozdoby na stromeček ze starých látek nebo prostěradel. Začala vytvářet různá srdíčka, zvonečky, kolečka a tak. Musím říct, že když se vycpou vatou a obšijou se bílou, popř. jinou barevnou bavlnkou tak to vypadá vskutku dobře.
***
A tak vznikla taková menší rodiná manufaktura. Mamka vystříhne, sestra otočí a
spolu to vycpou vatou a já to obšiju. Je pravda, že to ze začátku dělala mamka sama, ale my jsme se hned přidaly. Musím se pochlubit, že jich máme už kolem třiceti. Samozřejmě většinu zatím udělala mamka, ale třeba včera, když jsme koukaly na Mamma Mia! tak jsem obšila asi kolem šesti? Teprve se to učím, ale musím říct, že se mi ten nápad líbí.
***
Velice se to hodí, jako vánoční dárek, nebo jako něco podobného. Je to také docela zábava si tak obšívat srdíčka a podobně. Není pěkné mít kreativní maminku?
(Ps: tento obrázek je ilustrativní, takto naše ozdoby nevypadají.)
Soutěže
Vždy jsme se chtěla zůčastnit literárních soutěží, ale upřímně to vždy dopadlo bledě. Buď jsem to prošvihla a nebo jsem nic nevymyslela. Se mnou je to prostě těžké, je zadané téma a já nic nedokážu vyplodit. Doopravdy ne! Je to takový blok, který mi nejde odstranit.
V poslední době jsem se snažila najít si nějaké literární soutěže. Nějaké jsme našla a nějaké jsou hodně dobré, ale moje úspěšnost? Nulová!
Včera jsem zvládla napsat jednu povídku do soutěže
www.urbal.cz ale není moc dobrá. Jak říkám. Normálně, když píšu sama o sobě, tak to není nic moc ale je to ještě horší, když mám psát na dané téma. Tento urbal je na urban legendu. Já jsem teda něco napsala, ale ještě na tom zapracuji, hlavně nevím, jestli to splňuje pravidla urbal legendy.
No uvidíme.
V roce 2012 se rozhodně podívám po soutěžích, které se budou vyhlašovat a zkusím na něčem zapracovat, protože i tak se můžu zlepšovat. A vám, kteří se právě nějaké soutěže účastní, tak držím palce.
Tak to je pro dnešek tak nějak všechno.
Jak jistě víte 17. 11 jsou prázdniny a já budu doma i 16, nebo 18? Teď nevím, jedno vím jistě, doma budu čtvrtek, pátek a budu si užívat prázdniny.
A momentálně čtu knížku z druhé světové - Můj příběh "Sophiina tajná válka".
31. října 2011 v 14:27 | Houp
Chcete vědět, jak docílit toho aby jste měli hnedle lepší náladu? To víte... je to v celku prosté. Stačí mít blog a jednoho kokota. Ano slyšíte dobře! =D
Šla jsem se tak podívat na e-mail tohoto blogu a vidím jeden e-mail. Vidím, že je z blogu, tak tak přemýšlím v očekávání, kdo mi to asi píše. Páni... nestačila jsem se ani divit. =D
 | Zpráva od kokot |
|
Na vašem blogu http://k-magicalblog.blog.cz/ zanechal návštěvník kokot (IP: 88.101.173.19) tuto zprávu:
ses pica
Pokud Vás tento e-mail obtěžuje, vypněte volbu "Zpráva autorovi" v nastavení svého blogu.
Takže!
Asi jsem moc nezdůraznila pravidla! Pokud se mnou máte nějaký problém tak si ho se mnou vyřešte a nebo mě nechte na pokoji. Pokud máte důvod mi nadávat tak nejdřív řekněte důvod.
Ale tohohle kokota nebudu řešit. Vsadím se, že šlo o nějakou strašně velkou legraci mi tohle napsat, ale upřímně mě to ani za mák nezajímá. Jen srab tohle dělá! Já říct o někom tohle, tak k tomu dám své skutečné jméno a ne "kokot". No i když... chudák asi za své jméno nemůže, že?
Zasmála jsem se hahaha a víc trapnej e-mail jsem nikdy ještě nečetla. Laskavě neplýtvejte mým časem, nejsem zvědavá na vaše nezdůvodněné urážky.
S láskou Vaše Houp :) A vzkat pro kokota - Taky tě miluju neboj =D
Ps: sice tam je napsáno pod e-mailem, že pokud mě tento e-mail oběžuje, že si mám vymazat Zprávu autorovi, ale kvůli jednomu doslova kokotovi se nebudu omezovat na svém vlastním blogu a tak ani vás. Jen asi musím počítat s tím, že někteří lidi jsou primitivové. =D
Zde hledá 