Deník

A přece je žirafí mánie k něčemu dobrá.

31. října 2013 v 12:24 | Houp

Patřila jsem k té skupině lidí, kteří koukali jako puci, když po přihlášení na facebook na mě vybafly žirafy z profilovek. Naprosto jsem to nechápala a naneštěstí jsem ani neodpovídala. Zřejmě bych neuspěla.
Nehodlám se tady vyjadřovat k tomu, co to je, proč to je, nebo ani k tomu, že mě víc jak tohle, neuvěřitelně vytáčí ty trapné statusy, které hlásají "Bože, všude samé žirafy." "Naprosto to nechápu"... "Trapný!!!"

Já bych celou žirafí záležitost brala jako recesi, která má původ kdesi za horami a nepřijde mi životně důležité, abych se v tom nimrala. Řekněme, že se od toho mám v plánu distancovat.

Jennomže...
Kdo by čekal, že žirafí záležitost bude mít blahodárné účinky na mou návštěvnost blogu?
Psal se rok 2011, kalendář ukazoval 23. března, když jsem vypustila do blogového éteru článek s fotkami žiraf. Na mou obhajobu, bylo to ještě v době, kdy tento blog nebyl veden jako autorský - což je důvod, proč také budu stěhovat blog na jinou adresu, kde bude čistě autorská tvorba, ale o tom až v dalším článku.

Po dnešním přihlášení jsem nemohla zastavit smích a musela jsem se vynasnažit, abych zamáčla oční bulvy zpátky do svých otvorů.
Moje běžná denní návštěvnost, která je značně snížená mou nízkou aktivitou na blogu se pohybuje cca od 30 do 40 návštěvníků každý den.
Ovšem včera?



Jistěže jsem zažila doby, kdy jsem měla i vyšší návštěvnost, ale takovýhle šok, že můj blog navštíví 133 lidí bez mé nějaké větší aktivity - no to potěš...

Přidávám to sem jen jako věc, která mě rozesmála a chtěla jsem poukázat na to, že i "žirafí mánie" může přinést něco dobrého.
(Chápu, že někteří nemají vůbec facebook, tak rychle vysvětlím, že jde o to, že na facebooku putuje otázka a když na ní člověk odpoví špatně, měl by být čestný a dát si na nějakou dobu na svou profilovku žirafu. Jelikož je to lehce matoucí otázka nad kterou ne každý přemýšlí, tak se z ksichtové knihy stává zoo.)

Na druhou stranu si uvědomuji, že návštěvnost mám v dohledné době jen díky neautorským článkům z dob dávno minulých a o to vlastně nestojím. Nechci návštěvnost postavenou na obrázcích a věcech, které jsem někde stáhla nebo viděla. Proto jsem se už před nějakou dobou rozhodla blog přestěhovat na jinou adresu, taktéž na doméně blog.cz.
Někdo by mohl namítnou, že mohu zůstat na této adrese a jen vymazat staré články, ale upřímně? To nedokážu. Patřím mezi sentimentální lidi a bylo by pro mě těžké, dokonce i časově náročné mazat všechny články. Navíc blog za tříletou dobu trvání prošel tolika změnami a byl obětí znásilňování mými pitomými nápady a rekonstrukcemi.
Najednou se tady objevují rubriky, články, které sem nezapadají a blog je nepřehledný.
Usoudila jsem, že pro můj další blogerský vývoj bude vhodné, abych se přestěhovala na tzv.: zelenou louku, kde nic není. Začít odznova. Dát blogu čistě autorskou tvář. Dát možnost blogu dát nové jméno, které snad bude víc kreativnější a lépe zapamatovatelné pro čtenáře.
O tom napíši v dohledné době nový článek, kde o tom všem informuji.
Děkuji moc za ty, kteří tomu budou věnovat pozornost a snad v blízké budoucnosti navštíví nový blog.
Nový blog, kterému bych chtěla věnovat zas svou energii.

Ps: Ať žijí žirafy. Ty živé.

Po odpadcích telátka.

10. října 2013 v 18:22 | Houp


V rámci jakéhosi evropského projektu pro studenty z Německa, Francie, Polska a České republiky jsme měly za úkol natočit studentský film o ekologických a přírodu chránících činnostech v okolí našeho bydliště. A kvůli zahraničním školám jsme to museli odříkávat v anglickém jazyce. Chacha - to jsem se zas do něčeho nechala namočit, zvlášť když jsem se na tom ze začátku neměla podílet.

Ale nakonec jsem skončila spolu s dalšíma dvěma studenty od nás ze školy v autě s panem učitelem za volantem. Musím říct, že to nebylo aaaaaž tak těžké jak jsem čekala a dokonce to pro mě bylo i zajímavé. I když se mi málem párkrát zauzloval jazyk při říkání "ekologický termínů" spolu s anglickými slovíčky, který jsme se učili vždycky pár vteřin před zmáčknutím play.

Například v takové třídičce separovaného odpadu jsem nikdy nebyla. Kolem dokola je slisovaný odpad a vám se honí hlavou, jestli kolečko salámu povalující se na zemi patří do papíru, plastu nebo do skla. Do toho se vám do hlavy vtírá taková ta myšlenka - nezaplaví ten odpad jednou naše potomky? Zas jen opakovat třídit, třídit, třídit!

Ale ze všeho nejvíc mě zaujala fotovoltaická elektrárna, která funguje v symbióze spolu se zvířecí říší. Když vidíte před sebou ty solární panely, pod kterými pobíhají ovečky a vy je krmíte tvrdým pečivem je to fajn. Blekotáte jakési věty a jen si říkáte, ať vás ten beran nenabere ze zadu.

Když po vás vystartují husy lépe jak hlídací psi, to už není zas až tak fajn, ale díky bohu jsou za plotem.

Nejvíc si mě ovšem získala malá telátka. Přísahám, že vypadala jako z čokolády. Celá taková plachá, roztomilá a natahující se k vaší ruce v domnění, že by to mohl být cecík jejich maminky. Všechny, všechny bych si je vzala domů a mazlila bych se s nimi.

O ty fotografie se musím podělit, i když nejsou nijak profesionální a snad se mi i odpustí, že jsem je nefotila já, ale právě druhá studentka, která na tom projektu pracuje taky. To víte, já byla zabraná do drbání šešulek těch kouzelných stvoření, že na nějaké focení nebylo pomyšlení.




Práce na projektu nás čeká ještě zítra, tak jsem zvědavá, na jaká další místa se podívám.
Jsem ten typ člověka, co si snaží ze všeho něco vzít a tohle beru jako skvělé možnosti podívat se i tam, kam se třeba ne každý má možnost podívat. A věřte mi, že když člověk vidí, že i když roztřízení odpadu dá jakousi práci, že je to opravdu efektivní a pro budoucnost nesmírně důležité, takže třiďte, třiďte, třiďte a pokud někdo je i nadále naprosto slepý, tak bych mu přála, aby měl možnost nahlédnout na skládky a do třídíren odpadů.

Takže zítra ještě práce na projektu, v sobotu snad módní přehlídky v Praze s kamarádkou, dále pak musím pracovat na výtvarných tak i na normálních úkolech, plus zkusit zase trošku společenský žít. Také bych ráda něco mála napsala o přednášce od Beáty Rajské na které jsem byla včera a třeba napsat i pár řádek o případných módních přehlídkách.

Mějte se krásně, silně a usměvavě.

Když si nemůžu vybrat, vezmu si toho rovnou víc.

20. září 2013 v 14:46 | Houp

Normální člověk na podzim prostě onemocní chřipkou. Začne kašlat, popadá kapesníky všude možně a tvoří kolem sebe papírovou záplavu. Někteří ulehnou do postele, někteří statečně fungují dál, jiní zvolí lékaře a jiní zas alternativní léčbu.

Když jsem začala na sobě cítit nemoc já, což dopadlo tak, že jsem jedno pondělní ráno lezla z postele po čtyřech, hned jsem jela k doktorce, aby se hned vyloučilo nějaké horší onemocnění. Když jsem byla domů poslána, abych se léčila práškem na odhlenění, kapek do nosu a hodně tekutin, řekla jsem si fajn. Třeba se brzo vyléčím.

Pak to začalo.
Svojí spoluzačce jsem začala slibovat kdy zas přijdu do školy. Nejdřív, že ve středu.
Oj.
Jenže to by mi nesmělo být ještě hůř. Nakonec jsem zůstala doma do pátku.
Upřímně, o víkendu mi chvílema bylo tak, že jsem myslela, že už to nedám. I když jsem o víkendu byli s rodinou v Mariánských lázní na firemní akci/dovolené, tak jsem půlku proležela v tý úžasný hotelový posteli nadopovaná prášky, abych přežila. (Jestli si říkáte, proč jsem nezůstala doma - no víte, tak nějak jsem doufala, že obyčejná chřipka po týdnu přejde.)

Jenže nepřestala.
Bylo mi stále hůř a hůř.
Uběhl jeden týden a já se v pondělí opět dostala do čekárny u doktorky. Píchla mě do prstíčku - "auč" - a ještě mi udělali výtěr v krku.
Napsala jsem tedy kamarádce, že přijdu do školy v úterý.
Tak si říkám, to bych nebyla já, abych marodila normálně. Nejenže mi zjistili streptokoka, ale prý ještě jedno nebo dvě další nemoci, které se uhnízdili ve mě. Mamka mi do telefonu řekla, že prý mám hotovou "zoologickou zahradu" plnou breberek jejichž názvy ani nevím.

Beru docela silná antibiotika a už od středy doufám, že se to trošku zlepší. Menší pokroky moje tělo už dělá, ale stejně si připadám jak malej plyšovej medvídek co ze sebe za chvíli vykašlá plíce a vysmrká celej deštnej prales. Nakonec jsem příchod do školy ve čtvrtek změnila na další pondělí.

Při chatování s kamarádem jsme si dělali legraci, že já místo toho abych se rozhodla pro jednu nemoc a tu chytila, tak jsem táák dobrosrdečná, že poskytnu ubytování více baktreiím a více bacilům ubytování a podle toho jak dlouho se mě už drží bych řekla, že bych mohla dost nějakou tu hvězdičku navíc za luxusní ubytování.

Za ty dva týdny co marodím, a za další týden, kdy marodit asi ještě budu, se v rodině stihli vymarodit snad všichni, ale všichni se taky dost rychle zotavili, jen já jsem taková chcípačka, co si vymyslí vždy něco extra.
Tohle období je důkazem, že začíná opravdu pěkně sychravý podzim a co se ke mě dostávají informace, padá do postele stále více lidí. Školky, školy i ostatní. Padáme jak pestrobarevné listí ze stromů.

Doufám, že aspoň většina z vás se těší dobrého zdraví, nebo že to zvládáte statečně. Já se z toho taky statečně vyhrabu a snad konečně naberu tu potřebnou sílu, kterou už hodně delší dobu hledám. Což budu potřebovat, protože za chvíli bude končit září a já mám skoro ze všech předmětů 100% absenci a to se mi moc nelíbí.

Mějte se zdravě.
A zkuste do těla dostat hodně vitamínu.
A ps: pokud opravdu chcete chytit nějakou nemoc, dejte na mou radu a vyberte si jenom jednu a ke všemu nějakou mírnou.


Arcolor 2013 - sobotní přehlídky.

10. září 2013 v 13:35 | Houp

Pokud se neutopím v záplavě posmrkaných kapesníků a neukašlu k smrti, nebo snad dokonce zvládnu vejrat do monitoru počítače aniž by mě nezačala šíleně třešit hlava, pokusím se vám přiblížit svůj sobotní zážitek z jednoho módního festivalu.

Jedná se o Arcolor pro letošní rok 2013.
Jak se můžete všude dočíst jedná se o festival mladé módy. Mladí návrháři, mladé modelky a mladí všude kolem. Celkově z toho i sálá ta správná mladistvá kreativní atmosféra. Tahle atmosféra hodně vyrovnává to, že tomu chybí ten správný punc, který všichni pochytají až dalšími zkušenostmi.

Na modelkách byl znát stres a to, že v tom nejsou až tak zběhlé. Kolikrát na nějaké z nich bylo vidět, že neví co se svým tělem. Což by se dalo odpustit. Modeling přece není žádná snadná práce, člověk se tomu musí učit jako všemu ostatnímu. Ten kdo tvrdí, že je to snadné si to nikdy nezkusil - Vysoké podpatky, stres, dotyčná dívka musí umět ovládat své pohyby těla, aby vypadala přirozeně, elegantně. Pokud možno aby nespadla a nebo aby nespadlo něco z ní.

Každopádně bych dala větší důraz na spodní prádlo. Buď to bylo mým zrakem, nebo jsem opravdu více než dvakrát zahlédla nafialovělou podprsenku a jednou nafialovělá tanga. Já osobně bych volila spodní prádlo tělové barvy a tento detail si pohlídala. (Tyto dva odstavce nad sebou se týkají přehlídek v rámci ArFashionDesginer, nikoli té pouliční přehlídce.)

Kvůli tomu, že já se svou spolužačkou jsme zatím jenom studentky, které se do Prahy večer mají možnost dostat jenom o víkendu, měly jsme možnost vidět pouze pouliční přehlídku nesoucí název SATORI od loňské vítězky Sandry Švehllíkové.

Uznávám, že tato kolekce se mě samotné velice líbila. Neutrální černá barva vždy potěší a zblízka mě velice zaujaly detaily. Čest si zaslouží dívky, které předváděly po nejdelším mole na světě. V docela parném počasí se trmácet v podpatcích po kočíčích hlavách v Praze - ano klobouk dolů.

Následně jsme spolu s nimi došly do pražského klubu NoD, který se nachází v Dlouhé ulici.
Tam na nás čekalo velice příjemné zákoutí klubu, ideálně vytvořené pro přehlídky. Dlouhé pouliční molo tentokrát nahradilo o hodně kratší molo v interiéru. Tady se měly uskutečnit přehlídky finalistů ze soutěže ArFashionDesigner, který právě v loňském roce vyhrála již zmiňovaná Sandra Švehlíková.

Do kudrlin načesané modelky předvedly celkem osm kolekcí. Některé mě zaujaly méně, některé více.
Vyzdvihnout za sebe musím určitě kolekci Marty Iwaniny, jejíž ručně pletené oděvy rozhodně zaujaly snad všechny, už jen tím, že Marta (návrhářka z Polska) předvedla něco jiného než ostatní. Její modely byly vesměs nositelné a já vím, že v jejích modelech bych se cítila příjemně, pohodlně a taky ojediněle.
A také mi do hlavy nasadila jedno přání ze světa módy: Vlastnit pletené šortky. :3

Ovšem titul ArFashionDesigner pro rok 2013 si odnesla Jana M. Minaříková se svou kolekcí Poušť.
I ta si naklonila mé sympatie a k získanému titulu upřímně blahopřeji. U této návrhářky jsem si všimla velmi kvalitního zpracování.

Celkově jsem nabyla příjemného dojmu ze všech přehlídek a jsem ráda, že jsem tam letos mohla být a doufám, že příští rok toho uvidím ještě mnohem víc.

Ráda bych vám ukázala nějaké fotky a tak vám celou akci více přiblížila, ale bohužel nevlastním kvalitní fotoaparát a taky jsem letos zkusila experimentovat a spíš jsem natáčela než fotila. Třeba to nakonec všechno vymažu, ale zatím si s tím zkouším hrát a třeba z toho vyleze nějaké amatérské videjko.


Každopádně přikládám nějaké odkazy, kde se toho dočtete snad více, ale hlavně, kde uvidíte fotoreporty a dobré záběry a to je to hlavní.

http://www.arcolor.cz/index.php - oficiální stránka festivalu



http://lorietta.cz/arcolor-fashion-festival/ - Článek jedné blogerky - najdete tam fotky z kolekce Marty Iwaniny.

a další jistě najdete samy.

V České republice začíná zase období módních událostí, takže kdo se o to zajímá, určitě by neměl v tomto období zaspat.
Kdybych měla penízky zajela bych si na Prague Fashion Week. A v dalším měsíci si nenechám ujít Designblok.

Teď už ovšem místo klávesnice a myši popadám svůj hrníček s čajem a šupky dupky do kurírování správné podzimní chřipky.

Ukamenujte mě.

3. září 2013 v 17:50 | Houp

Dobře.

Dobře.

Já vím.

Už zase?

Tak nemohla jsem si pomoct. Nakonec ten předchozí design byl trošku smeten ze stolu vašimi upřímnými kritickými komentáři, za což jsem vskutku ráda, protože to je přesně to co potřebuju. Vzchopila jsem se a přemýšlela jak udělat něco, co nebude mít tolik chyb. Ne - tohle není skutečně bezchybný design - dokonce má jednu chybu naschvál! - ale jde o to, že jsem se pokusila své chyby eliminovat, aby dojem z blogu byl lepší a čtenář byl tak spokojenější.

Jelikož v jednom komentáři byla námitka vůči autorskému původu obrázku, který tvořil dominantní prvek a já bych vážně nerada kradla někomu jeho výtvory, zvláště když jsem měla tu čest se stát členem AK. Tak jsem se rozhodla udělat lehce sterilnější design s pomocí svých fotek.

V trojúhelníčkách se nachází fotky a mé výtvory.
Dokonce na té jedné najdete i můj ksichtík.

Design není ještě stoprocentní, musím upravit ty podivné čáry co se mi objevují v menu na odkazech a plus dopilovat nějaké drobnosti. Takže za případné komplikace se omlouvám. (A teď bych se měla omluvit, že se stále opakuji s omluvami. :D)

Také jsem vytvořila novou ikonku mého členství v AK. Vlastně se jedná o vězně z Autorského gangu. Názory i na ikonku mile ráda přivítám.



Ostatně to je má prosba. Jako minule jsem vás vyzvala, ať nešetříte rajčaty (kritikou) a pálíte do mě, tak o totéž vás žádám i teď. Ukamenujte mě. Další modřiny přežiju. (V reálu mám jednu na nose, na palci na ruce, na koleni a tak... prostě šikulka)

A co se týče toho naprosto do očí bijícího slova "desing"?
O tom si můžete něco přečíst ve zkratce na pravé straně v menu.
Zopakuji to sama ještě jednou tady:
Jedná se o takovou malou recesi. Už nějakou dobu bojuji s vytvářením vlastního designu a vždycky mi vrtá hlavou tím, jestli není něco hodně špatného na tom, že si občas vypůjčím obrázek, který je volně ke stažení na netu. Dokonce mi to bylo v jednom komentáři vyčteno - takže nakonec jsem sama uznala za vhodné vytvořit něco svého.
Vzít mé amatérské fotky mých ještě amatérských děl a spojit je do "Autorského designu".
Jenže to by byla trošku nuda.
A tak proč nevyužít časté chyby, kteří se dopouští někteří?
(Přiznávám taky mi nějakou dobu trvalo než mi došlo, že se píše design ne desing, ale to už je pár let zpátky.)

Věřím tomu, že některé dotyčné to slovo praští až do očí a bude se vám chtít mlátit hlavou o klávesnici, ale třeba se nad tím nakonec jen pousmějete si a řeknete si, jak je tahle blogerka vypatlaná.
Jen doufám, že nikoho nezmatu natolik, že si bude myslet, že je to správně. :D

Tak a teď už prosím nabijte, zamiřte a palte do mě své výtky! (krom toho menu - na tom se ještě pracuje)

BUM o stěnu.

31. srpna 2013 v 12:27 | Houp

Když tak sedím nad klávesnicí a hodlám jí trýznit svými prsty, přemýšlím co vlastně chci psát. Tedy já to vím, ale přeci jen jak to zformulovat do těch správných slov a vět, toť otázkou. Hrají mi do toho úryvky ukázek filmové hudby, které měly tu čest a dostaly cenu Oscar. (Docela mě překvapilo, že kdysi Oscara získaly i takové počiny jako Malá mořská víla, Aladin a Pocahontas - i když přiznejme si to, že filmová hudba se do těchto animovaných filmů velmi podařila. Zvláště pak Lví král, ten už se snad ani nedá nazvat prostě "animákem.")

To jsem se nechala odlákat přívalem krásných tónů, ale mírná bolest na kořeni nosu mi připomíná, že jsem se s vámi chtěla podělit o jiný můj poznatek. I když mám tak trošku obavu to už jsem napsat. Řikám si totiž, jestli nehrozí, že si budete myslet, že mě buď někdo bije a nebo že jsem extrémně nešikovná. Však to není ani první a asi ani ne poslední článek, kde napíši o svých zranění.

Kdo by řekl, že i taková bezpečná zábava jako je laser game pro mě bude riskantní.
Na mou obranu.
Všude tma, černé zdi a nakonec k tomu světlo a šikovně umístěné bílé proužky, do toho tam běháte s pistolkou a soustředíte se na jiný věci než na to, kde se dá skutečně proběhnout a kde teda vážně ne - Kde vám v tom totiž brání zeď.

BUM.

Šleha jak z děla.
Až jsem skoro nevěděla, co se stalo.
Ale rašící boule na čele, naražený nos a málem překousnutý jazyk mi to objasnily.
Tak jako vstala jsem a do teď se tomu směju. Zvláště pak při pohledu do zrcadla na tu lehkou modřinu na nose. I kámoši se mohli smíchem přetrhat.

Ano, jsem velmi šikovná.
Mamka jen protočila oči a povzdechla si. Už si na mě zvykla. Já sama na sebe taky.
Důležité je přeci se pak vždycky zvednout. A to já se zatím zvedla vždycky.

Krom této "epizodky" jsem si včerejší den náramně užila. A sama musím laser game doporučit. Ideální zábava pro partu kamarádů. Já osobně to zkusila poprvé v životě a řekla bych, že mi nebude vadit, když to zas někdy zopakuji. Člověk se vyřádí, zaběhá si a popřípadě si něco způsobí na památku.

Ps: Bacha na to kudy běžíte!






Pohrála jsem si s kabátkem.

28. srpna 2013 v 13:08 | Houp




Když vám popíšu, že jsem rudá hanbou pomůže to?
Dala jsem za měsíc srpen snad svůj rekord. Nejméně článků za měsíc ve své blogerské historii. Křičím sama na sebe: "Styď se!" Taky na svou Lenost, která se drží mé pravé nohy a za žádnou cenu ani úplatek se mě nechce pustit. Táhne se se mnou jako stín. Spolu se svou sestrou u které neznám jméno. Smutek, deprese, samota... Ani jedno se mi pro ní úplně nehodí, ale jde o to, že se potácím a jen slepě čumím do zdi, nebo se donutím pustit si film, u kterého stejně nakonec přemýšlím nad otázkami života, společnosti a jiných zásadních filozofických otázek.

Neřekla bych, že se vyloženě trápím, jen si procházím "přemýšlecím obdobím". Ale myslím, že už to, že jsem se donutila vytvořit nový "kabátek" pro blog a odhodala jsem se potrápit svou klávesnici napsáním tohoto článku - už to znamená pokrok.

Design pro blog jsem tvořila už pár dní, ale nikdy jsem neudělala takový se kterým bych byla spokojena. Žádný takový... eňoňuňo. Možná ani tenhle není takový, ale zas si říkám, že to chtělo změnu. Nakonec bude nový školní rok a tak jako jsem přeházela všechny věci, všechen nábytek ve svém spacím kutlochu, tak jsem si říkala, že by bylo dobré do nového vyšperkovat i svůj stále více opomíjený poklad (blog).

Ráda uslyším kritiku, ráda se něčemu přiučím, takže šup. Vemte pomyslná rajčata (kritiku) a palte na cíl (do mě).

Není ještě 100% hotový, ale už jsem se s ním dneska nababrala až dost, takže potřebuju odpočinek, abych se z toho nehoupala na majáku. Snad se alespoň někomu bude líbit.

A snad zase brzo ...
... tady budu.
H.

Jinak zdroje:
Brushe - různě z googlu, bohužel přesný zdroj nebudu schopná asi dohledat.
Text a vytvořeno v PhotoFiltre 7



Balí se.

29. června 2013 v 12:25 | Houp


Sotva jsem se vrátila z plenéru/sportovního kurzu se školou, sotva mi hodili do ruky vysvědčení, už abych začala znovu balit. Nástup do Lázní Bělohrad proběhne 2. července. Po tu dobu bude blog bez dohledu, ale k tomu se snad ještě vyjádřím...
Plenér nakonec dopadl vcelku dobře, neříkám, že by nemohl být lepší, ale přežila jsem.. hlavně jsem to pojala jako kreslící filmový pobyt v přírodě. Zkoukla jsem nespočet filmů, z toho dvě díla od Cimrmana, takže o smích bylo postaráno. A o strach se přičinily dva trošku strašidelnější filmy... které nakonec nebyly až tak děsivé jak jsem čekala.

Každopádně včerejší den proběhl v klídku a v pohodě, vysvědčení neřeším (stejně to stále se opakující "výborné" je pěkně nudný omyl, který jediný co naruší je jedno "uvolněna" z tělocviku). Pak jsem si zajela k doktorce, rychlo nákup po městě, abych dokoupila věci do lázní.

Dnes jsem začala balit.
Myslím, že budu mít jen jednu tašku plnou věcí na kreslení a tvoření. Pak kufr oblečení, zřejmě příruční tašku na boty a snad i taška na "žrádlo" by se hodila.
Nesmím to přehánět, ale zas nakonec xxx týdnů je xxx týdnů. (Minimálně počítám se čtyřmi týdny a maximálně se šesti.)
Prioritní je pro mě taška na kreslení, opravdu bych se tam tomu chtěla věnovat. Zkoušet figurálku, krajinky, detaily, návrhy a podobně... abych ten volný čas, který mi zbyde využila nějak přínosně pro sebe. Pak už jen budu cvičit a cvičit a cvičit.

Dopisování s Houp


Nakonec to tam třeba nebude tak hrozné, byla jsem tam už dvakrát a nemám s lázněmi tak špatné zkušenosti, ale nakonec... o prázdniny tam bývá nuda. Tak si tak říkám, že mě tam vždycky dokázaly potěšit dopisy. Mám už napsáno pár adres na které odešlu minimálně jeden dopis "oblemcaný" poštovní známkou.

Jenže mě tak ještě napadlo: Kdyby náhodou někdo z vás chtěl poslat dopis, na který moc ráda odepíšu, (a kdo ví... třeba to dopisování neskončí ani po lázních), ráda Vám poskytnu adresu do lázní.
Stačí když mi napíšete na e-mail: k-magicalblog@seznam.cz
(Ti kteří si se mnou "dopisují" přes rok, vědí, že mi kolikrát trvá dlouho, než si najdu dostatek času abych odepsala, ale věřím tomu, že v lázních půjde odepisování rychle, takže se nebojte, že byste čekali čtvrt století než se Houp uráčí něco napsat.)

Tak snad se někdo ozve. Naděje umírá jako poslední.

Své poslední tři volné dny strávím loučením se s kamarády a pak už tradá. Vám všem přeji, abyste si prázdniny užili na dovolené, s milujícími osobami a tak všemožně různě prostě hlavně krásně a příjemně.
Houp
(Děkuji všem, kteří ještě na můj blog zavítají i když já už se tady tomu moc nevěnuji. Jsem vám velice vděčná.)






Zmoklé slepice.

7. května 2013 v 16:12 | Houp

Zákon schválnosti? Karma? Nebo jen obyčejná náhoda?
Mohlo to být cokoliv.
Každopádně to bylo ale dost... podivné. Nakonec jsem se ale musely smát.

Dnešní den byl celkově takový sychravý, ale po celou dobu, co jsem byla v budově školy nespadla ani jedna kapka vody. Tak nás napadlo s mou spolužačkou (Ahoj Terezko ;)), že si zajdeme do McDonaldu na hranolky. (V Mekáči si dávám maximálně jen hranolky a nebo zmrzlinu a shake.)

Ale tak tedy, že se o odpoledku vydáme do McDonaldu, který je pár metrů od naší školy.
Nebe bylo trošku zatažené, ale říkaly jsme si, že to bude v pohodě.
Došly jsme s Terkou do Mekáče, nakoupily hranolky a čokoládový shake... a venku lilo jako z konve! Totální apokalypsa! :D Jenže kdo mohl tušit, jak dlouho bude takhle pršet a tak jsme si řekly, že to do tý školy doběhneme, že nakonec tolik zmoknout nemůžeme... chyba lávky!
Během minuty se totálně, ale totálně roztrhlo nebe a takovou spršku jsem nezažila ani v koupelně. :D Neuteklo ani pár vteřin a nám kapala voda z hlavy, nosu, řas, brady... oblečení se celé nacucalo deštěm a málem jsem neuchránila ani hranolky. :D

Skoro celá naše škola měla dokonalý výhled na JEDINÉ dvě zmoklé slepice široko daleko.
A víte, co byl ještě větší gól?
Když jsme prošly hlavními dveřmi do školy... tak se celé nebe projasnilo a nikde neukápla ani kapička. JAKO VÁŽNĚ? DĚLÁTE SI ZE MĚ LEGRACI?!

Byly jsme naštvané, ale teda takhle jsem se nenasmála už hodně dlouho. Život má zvláštní smysl pro humor. :D
Možná by to nebylo tak zvláštní, vždyť běžně se stává, že člověk zmokne. Ale přeci není možné vyjít na deset minut ven, a zrovna během těch deseti minut se z nebe spustí ta největší sprška za poslení dobu.

***************************************************************************

A včera?

Včera jsem měla taky moc krásný zážitek. Zrovna si tak pěkně, naprosto obyčejně foukám hlavu fénem. Něco málo už po deváté hodině večer. Venku už tma. Doma puštěná televize, počítače, rozsvícená světla, když v tom... těsně u hlavy mi zkratuje fén. (Nevím co přesně to bylo, jestli to bouchlo, shořelo, zkratovalo... v elektrických poruchách se vážně nevyznám)

Nebo co se vlastně stalo.
Byl to takový šok a fofr, že jsem se ani nevzpamatovala. Jen si pamatuji to ostré světlo, které mě oslepilo a pak vím jen to, že jsem instiktivně odhodila fén někam kamsi metr ode mě a následovně byla ponořena do tmy. Celý dům zhasl.

Naštěstí šikovný táta celý dům opět zprovoznil, ale já na tom byla hůř. Vyklepaná, na jednoho oko skorooslepená a pak jsem měla tendenci mít strach, že všechno kolem mě vybouchne. Šla jsem do ledničky... a BUM! Šla jsem kolem televize... a BUM!

Bojím se dalšího fénování hlavy. :D
Je pravda, že ještě štěstí, že třeba ten fén nechytl, nebo to nezničilo zásuvku a mě to nezranilo.

Takže teď?
Nejradši bych se zachumlala do deky, kde nebude pršet a kde nebudou žádné skratující a bouchací elektrické hračičky.
Zítra státní svátek a já snad půjdu do kina. (S Terezkou - zdravím tě, ty zmoklá slepice, až si tohle budeš číst ;D)
Mějte se krásně.
A dávejte na sebe pozor.


Krize zažehnána.

5. května 2013 v 11:33 | Houp

Naštěstí.

Jsem prý už zdravá.

Ve čtvrtek jsem byla na dalším odběru krve a výsledky prý dopadly dobře. Je pravda, že tento týden jsem byla ještě dost unavená, taky to bude asi tím, že jsem se skoro tři týdny válela doma a marodila a pak jsem šla do školy.
Takže nakonec to, co prodělalo mé tělo, nebyla mononukleóza (Hallelujah!) ale nějaký vir tomu podobný. Na týden jsem dala tělu oraz od smaženého a přidala více ovoce a zeleniny. Nesportovala jsem a pila jen vodu.

Teď bych se chtěla začít pomalu hýbat. Začnu zvolna, abych nic nepřehnala. Nakonec jsem vážně tři týdny nehla zadkem (maximálně vyšla těch několikdesítek schodů - což je můj denní chleba). Až zas opět vysvitne slunko, chtěla bych konečně .KONĚČNĚ. vytáhnout brusle a rozhýbat ztuhlá kolečka.

Dnes, když jsem si dopisovala sešit z dějin umění, došlo mi, jak ten čas letí.
Vždyť mi přijde, že teprve tak před měsícem jsem přišla na půdu střední školy. A on už to bude devátý měsíc.
Vlastně za dva týdny mi začnou klauzurní práce, pak skončí květen... v červnu si napíšeme pár písemek... odjedeme na sportovní kurz/plenér, do ruky nám hodí vysvědčení a prvák bude za mnou.
Trošku zvláštní! o.O

Není praštěné, že ani ne za čtyři měsíce budu v druháku?
Přijde mi jako bych se nadechla a prvák utekl tak rychle, že až na konci roku vydechnu. NÁDECH - VÝDECH. Tak rychle mi přijde, že to uteklo!

Tak sportu zdar!
Vzdělání zdar!
Maturantům mnoho štěstí!
Vám všem pěkný den!




Dieta? To neznám!

29. dubna 2013 v 21:43 | Houp

Trpím.
Jelikož mi bylo zhůry dáno, geny ke mě byly velice milostivé a tak jsem nikdy neměla problém se svou postavou. (Bavíme se o kilech navíc, já měla spíš problém s neviditelným dekoltem a kostrou potaženou kůží - nebojte, nestěžuju si. Naopak teď jsem se lehce zaoblila, ač můj dekolt stále polozeje prázdnotou. :D)
Nikdy jsem se netrápila dietami. Můj rychlý metabolismus to za mne vyřešil, párkrát jsem vyběhla schody a nikde na mě nebylo vidět, to co jsem spořádala na posezení. I když v poslední době už metabolismus není tak rychlý jako Usain Bolt, spíš tak jako spomaluje, ale i kdybych měla hubnout tak jedině cvičením.

Řekněme, že jsem schopna sníst páté přes deváté, když mě honí sourozenci HLAD A MLSNÁ!
Teď mám útrum!

Když jsem spolikala penicilin proti streptokoku, poslala mě doktorka na odběr krve. Z výsledku zjistili, že jsem zřejmě prodělala mononukleózu, a mám teď rozharašená játra. Já osobně jsem zmatená, protože mi přijde, že jsem se toho moc nedozvěděla, co se vlastně stalo a děje s mým tělem. Snažila jsem se něco najít o tomto viru, ale prostě si nejsem jistá, že je to ono.

Každopádně prý mám držet dietu ... uj! UŽ JENOM TA SLOVA MĚ BOLÍ!
Naštěstí prý játrové diety už nejsou tak přísné, ale i tak. Pro mě utrpení!

No nic. Počkám si do čtvrtka, to jdu opět na krev a snad se v pátek dozvím něco nového. Docela mi vadí, že nevím co přesně mi je. Jde o to, že doktorka něco řekla do telefonu mamce, mamka půlku zapomněla... a prostě já to chci slyšet od doktorky na vlastní uši!

Zatím se snažím jíst nějak rozumně, hodně pít, polykám b-koplex. Doufám, že b-komplex brzy zabere, protože časté mravenčení v končetinách a kreče v nohou je dost otravné!

Pokud máte někdo zkušenosti, nebo nějaké rychlé recepty, nebo rady, klidně mi je napište.
Já jen budu doufat, že mi doktorka řekne, že to není vážné a že nebudu muset držet dietu půlroku a v podstatě být tak dlouhou dobu v klidu, kdy to bývá u mononukleozy typické. Chtěla jsem začít bruslit, běhat a hodně sportovat, ale s tím mám teď taky útrum.

Nejdřív jsem byla dost frustrovaná, teď zas nabírám svůj tolik oblíbený optimismus, ale celkově mi vadí být jakoliv omezována (zvláště v jídle a v pohybu), tak uvidíme, co se dál dozvím.

Budu doufat... mít naději (Tu by Houp měla mít vždycky, ne?)

Jinak mám ředitelské volno (dnes a zítra). Užijte si pálení čarodějnic a dávejte na sebe pozor.

Tady přidávám nový videoklip mé oblíbené skupiny Zrní.
Myslím si, že nejlepší je, slyšet je naživo, je to jiná show, ale tenhle klip se mi líbí.
Mimochodem mě potěšilo, když jsem je dnes viděla v reportáži VIP zpráv, kde zmínili, že jsou z našeho Kladýnka. :3


Nemocně se protloukám

20. dubna 2013 v 12:02 | Houp

Bacil se pěkně roztahuje v mém krku, i když exekutuři "peniciales" se připravují na pěknou vystěhovávací akci. Můj krk není žádný bejvák, pro bakterie, viry a podobné smrady, kteří se rozhodli dělat si mejdany u mě v krku. Poctivě se léčím... ač ve čtvrtek jsem si udělala výlet do Lysé nad Labem, ale to jsem prostě musela! Takže nadopovaná práškama... hurá vlakem do Prahy a z hlavního města do Lysé.

Ve čtvrtek, jak jsem již zmínila, jsme se třídou zamířili do Lysé nad Labem. Na soutěž mladých módních tvůrců nazvanou "Avatngarda". Celkem jsem měla možnost vidět asi 25 kolekcí na tradiční materiály, asi 14 na netradiční materiály a možná 12 na inspiraci Asií. Pro mě to byl skvělý zážitek, za kterým jsem se vydala i když mé nohy byly gumové, hlava rozskočená na milion kousků a celkový zdravotní stav byl bídný.

Celou akci moderoval Lukáš Hejlík a líbila se mi jeho elegance a lehký humor, který dal najevo tím, že měl každou ponožku jinou a také komentováním přehlídek. I když za zlé jsem mu měla, že chudákovi Jakubovi Polankovi (módní návrhář) změnil jméno na Pohanka. :D

Akce to byla krásná, zvláště dost inspirační a poučná. Protože příští rok bychom se chtěli též zúčasnit...

Ale pěkně popořadě.
Jsem nemocná!
V tomhle krásném počasí (dobře, dneska už je trošku zataženo), kdy bych mohla být venku a užívat si sluníčka jsem od středy zavřená doma. Což je pro mě peklo! Těšila jsem se, že vyndám brusle a budu chystat své tělo na plavkovou sezónu. Místo toho se peru s bacilem v krku (zřejmě streptokok?!).

Ale jsem optimista...
... takže čas, který trávím doma se snažím využít pro věci na které jsem poslední dobu neměla čas. V podstatě už od března se mi nepodařilo se pořádně zastavit (Vlastně horoskop mě varoval, že mám zpomalit nebo to mé tělo nezvládne - no a nezvládlo! Člověk si výjimečně přečte horoskop a něco na ten způsob se vyplní - FÍHA!).

Takže teď ještě více navrhuji sukně na klauzury. Už se mi blíží doba, kdy se mi vybere sukně z mých návrhů, kterou budu na konci května realizovat, takže se snažím ze sebe vydat to nejlepší, aby mé šicí klauzry dopadly dobře. (Časem dodám nějaké fotky těch čmáranic, co se mi rodí rychle a zběsile pod rukou.)

Hodlám zkouknout nějaké kultovní filmy nebo filmy, kterými bych se mohla isnpirovat pro případné módní návrhy. Chystám se třeba na filmy: Purpurová barva, Tmavomodrý svět, Schindlerův seznam, Narušení, Melodie mého srdce, Pošli to dál... a další. (Pokud máte nějaké typy na dobré filmy ze kterých lze čerpat inspirace, motivace a podobně budu jedině ráda.)

Z "czenglištiny" se snažím udělat tu pravou "English". To znamená, že jsem si půjčila učebnici pro věčné začátečníky i s poslechovými CD a ve svém volném čase, ještě mimo školu, jsem rozhodnutá se v anglickém jazyce zlepšovat. Dneska, když chce člověk uspět je angličtina základ, a pokud chci někdy na něčem stavět svůj případný úspěch, musím mít dobré základy!
A jelikož jsem nezdědila vrozený talent na cizí jazyky musím se o to více snažit...
(Jo a kdyby se našel dobrovolník, který by mě občas praštil přes hlavu, abych tu angličtinu neflákala, byla bych neskutečně vděčná! ;))

Narychlo jsem splácla nový design - není nic extra, ale potřebovala jsem rychle něco sesmolit, aby byl v dobrém rozlišení, což ani nevím jestli se mi podařilo, ale to už je tak nějak... jedno. Když tak mi dejte vědět a já s tím něco provedu, když už mám teď ten volný čas, tak ať ho využiji pro prospěch blogu, když už tu netrávím tolik času kolik bych chtěla.

V poslední době si uvědomuji, že jsem sebevědomější, motivovanější a celkově mám více energie a více odvahy cokoliv uskutečňovat. Vždy jsem měla sklony k tomu pomáhat ostatním, a ať už jsem teď motivovaná přečíst více knih v projektu Čtení pomáhá nebo pomáhat jakkoliv jinak.
Vlastně bych chtěla pomáhat více aktivně, i když vím, že pěněžní částky jsou důležité, ale pro šestnáctiletou studentku, která má drobnou brigádu, které pokryjou jen minimální část jejích výdajů je jaksi těžké... posílat dárcovské sms, posílat pěněžní částky a tak.
Pokud víte jak aktivně pomáhat budu za každý tip jedině ráda.

Přeji krásný víkend a snad se vám poštěstí být dneska venku a užívat si...
Já budu zalezlá doma a soustředit svou energii a čas nějak pozitivně. :)
Teď ale budu muset jít žehlit.
Mějte se krásně

Akčňo-divadelní březen

22. března 2013 v 19:46 | Houp


Březen se býval ukázal jako akční a divadelní měsíc. Musím říct, že jsem se nestihla nudit (což já ostatně neumím nikdy, umím se zabavit i zíráním do stropu.) Přesto jde o to, že jsem si tento měsíc užila dost akcí. 3 divadelní představení, 2 maturitní plesy, 1 diskotéka... a když budu mít štěstí tak se dostanu na koncert skupiny Zrní (kapela vyhrála objev roku v Anděl 2013 - pozn.: nejlepší jsou Zrní na živo.)

Ohledně divadel - ano mám ráda divadla, ale nikdy... říkám, že nikdy v životě se mi nestalo, abych zvládla tři divadlení představení za jeden měsíc.

Začalo to klasickou hudbou od Čajkovského v Národním divadle dne 10. 3. 2013. To jsem se vydala s maminkou a jejími známými na balet Labutí jezero. Moc jsem se těšila a rozhodně jsem nebyla zklamána! Mistrovská práce. Našla jsem si několik momentů, které brali přímo dech - musím samozřejmě vypíchnout, že nejvíce jsem tleskala radostí, když na jeviště vběhlo dvacet drobných baletech ve sněhobílých sukýnkách a tančili labutě... osvícení tomu dobře pomohlo, ale ty jejich cupitající špičky tvořili doslova kouzelnou atmosféru.

Čtyři dny po tomto zážitku, tedy 14. 3. 2013, jsem si vyjela s KMD (klub mladých diváků) na Gogolovi Hráči. Poprvé jsem měla možnost se podívat do Divadla v Dlouhé. Na představení jsem byla hodně zvědavá, protože nevěděla, co od toho čekat, ale zklamaná jsem nebyla! Dobří herci a zvláště pak lehký humor (většinou zapříčiněný podivnými grimasy a gesty herců) a to vše spojeno ve hře o jednom velkém karetním podfuku. (Upřímně jsem ale čekala jak celá hra dopadne, ale to nevadí.)

Dvakrát jsem se vyspala a hle - v kalendáři bylo datum 16. 3. 2013 a já šla se spolužačkou a s kluky ze školy na maturitní ples mého kamaráda. Nemusím říkat, že jsem si to užila. Ples to byl povedený, jako holka co studuje módní návrhářství jsem si zkoukla šaty, pobavila se na půlnočním překvápku (vtipná, většinou taneční vystoupení maturantů) a rozhodně se nenudila.

Třetí divadelní představení bylo dost nečekané. Do poslední chvíle jsem netušila jestli bude možné, abych jela. Protože šlo o akci KMD gymnázia a na tu školu já samozřejmě nechodím. Ale jeden lístek se uvolnil, tudíž jsem měla možnost se podívat 19. 3. 2013 na Shakespeara a jeho: "Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně."
Tedy přesněji řečeno na Romeo a Julii v podání Divadla v Celetné. Představení bylo jedinečné v tom, že místo hry asi pro dvacet postav, to seškrtali na pouhých 8 herců, ale rozhodně bych řekla, že zbylé postavy nikomu nechyběly.

Akce, která to uzavřela (tedy prozatím - březen ještě nekončí) byl maturitní ples konaný v Lucerně dne 21. 3. 2013. Byl to ples mé sestry - a já si to parádně užila. Tancování s tátou, bráchou (pozor, nechal se opět ukecat k tanci se mnou - úspěch! :3) a nakonec jsme si skoro všichni zatancovali na takové ty staré hity (rock 'n' roll, Michal David...)

Čekat by mě měl ještě jeden menší fesťák (vidím to na nějakou lehce trapnější akci, ale kdo ví... :D)
Dále doufám, že se vyvede koncert kapely Zrní (prosím...prosím... je to 3/4 roku, co jsem je viděla poprvé a naposled živě hrát.)
Jinak v posledních dnech dávám veškerou svou hlavu, nápady a čas do vytváření návrhů, o kterých jsem psala minulý článek, a dále jak můžete vidět březen je pro mě nadupanější (ano, jsou lidé, kteří jsou akčnější než já, ale já jsem spíše pohodový a liný člověk, co je zvyklý být doma a polemizovat nad otázkami bytí :D)
Tudíž se omlouvám, že blog zanedbávám, měli by mě linčovat na blogerském popravišti.


Jinak Divadlu zdar a všem akcím též!
Podporujte kulturu a užívej si života.
Přeji pěkný večer, pěkný víkend a pěkné vše, co vás v dohledné době potká.




Po roce v novém obalu

10. března 2013 v 13:11 | Houp


Asi každý bloger mi dá za pravdu, že nějakou chvíli trvá, než si najdeme jako blogeři design, který nám sedne na míru. Mnohokráte takový nenajdeme nikdy. Já sama za dobu působení na blogu jsem prostřídala mnoho vzhledů a ne všechny si do dnes pamatuji. Byl čas, kdy jsem je měnila jako trička (jako ponožky určitě ne :3)

Až jednou jsem si pomocí programu Photofiltre vytvořila design, který, jak jsem ke svému údivu dnes zjistila, zde byl rok! Rok?! Tak dlouho jsem nikdy s jedním vzhledem nevydržela.


V poslední době jsem však začala přemýšlet, že by to chtělo změnu. Přece jen vzhled už byl lehce okoukaný a docela mi nevyhovovala přehlednost a tak jsem se pustila do vytváření nového. Tady se musím pochválit - celý vzhled ale úplně celičký jsem vytvořila JÁ SAMA!

Abych to ještě přesněji vysvětlila. Ten předchozí design vznikl tak, že jsem si stáhla pozadí a nějaké obrázky. Teď jsem si stála jen nějaké brushe a pustila se do vytváření. Pozadí jsem ukutila z brushů a jsem s ním spokojena. Je přesně dle mých představ - jemný, nijak nenáročný a lehce pohádkový.

Samozřejmě bude ještě chvilku trvat než si vše sedne tak, aby design byl přesně tak jak má být. Budu muset pořádně udělat odkazy, nějaké nové "informativní" články do menu a podobně. Doufám, že se mnou budete mít tu chvíli trpělivost. A kdo ví, třeba je to zas na další rok jediná změna designu, kterou provedu.

Samozřejmě se můžete ozvat, zda-li se vám nový vzhled líbí nebo nelíbí, zda-li ve všech rozlišení je dobře vidět, zda-li všechny odkazy jdou tak jak mají a podobně (samozřejmě odkazy, až všechny budu mít hotové). Děkuji vám za tuto pomoc.


Dále budete mít možnost zde vidět rubriku "Koníčci", kam dám jak staré články tak budu dávat i články nové. Zjistila jsem totiž, že mám různé záliby a o těch bych ráda psala do jednotné rubriky. Třeba dnes jedu do Národního divadla na balet, takže se o tom ráda vyjádřím právě do nové rubriky.

Tak snad nám to s novým designem půjde dobře a bude se vám líbit.
Přeji krásný den a omlouvám se za případné potíže na blogu v dohledné době.




Andělští čertíci

7. března 2013 v 16:33 | Houp

Z hor jsem se včera úspěšně vrátila a ještě teď si užívám zbytku energie, kterou mě hory nabyly. Cítím se svěží, odpočatá a prostě parádní pocit. Líbí se mi, jak mám lehce osmahlou svou bledou tvář. Pokud toužíte po nádherném zážitku, po skvělé dovolené, tak se rozhodně vydejte do Lipna nad Vltavou. A ještě pokud jste rodič a nevíte kam na dovolenou s dětmi, tak toto je ideál!

Zkusila jsem si jednou stoupnout na lyže a úspěšně jsem se nezabila. Třeba si někdy lyžování zkusím naplno.
Těch pět dní, co jsem tam pobyla jsem si především užívala horského slunka, sněhu, čistého ovzduší a toho okolí. Jezdila jsem často s kočárkem, chodila na horké nápoje a relaxovala.

Opravdu vydařené prázdniny.

Také jsem si občas něco vyfotila na telefon. Sice žádný "mástr" na focení nejsem, ale ten čudlík zmáčknout ještě umím. Myslím si však, že blogosféra je plna fotografií z hor a ty mé jsou jen takové... nemastné neslané, ale ráda bych vám ukázala podle mého souzení povedené fotografie. Tak nakonec se přeci říká, že děti jsou nejvíce fotogenické, takže jsem na tom nemohla snad ani nic zkazit.

Jedná se o dva synky mého bratrance, se kterými jsem právě byla na horách. Jsou to hodná zlatíčka, i když někdy mají "ty své chvíle", ale kdo je dnes nemá, že?

Tyto dvě fotografie mi přijdou neuvěřitelně vtipné. :D
Jeden vypadá jako kombinace malého Mrazíka a amerického gangstera a ten druhý... to je takové malé pometlo! :D
Nekritizovat, ne protože bych kritiku neunesla, ale jsou to malí čertíci, které mám ráda a jsou to pro mne takové srdcové fotografie.




Doufám, že pokud máte prázdniny, že si je užíváte plnými doušky!
Pokud chodíte do školy, že vás moc netrápí!
A jestliže jste pracující lid, tak vám přeji mnoho sil a trpělivosti!

Já mám v plánu se vrhnout na nějaké to navrhování oděvů...
...nakonec kdo to chce někam dotáhnout, nemůže se pořád jenom válet. :)

Jen přežít!

1. března 2013 v 18:24 | Houp


Pondělí... úterý... sředa... čtvrtek... pátek...
Tento týden utekl rychlostí Usaina Bolta, že jsem se skoro ani nestihla vzpamatovat, že dnes už je pátek. Bystří už vědí, že po pátku následuje neděle (Kdo se zarazil? :D Po pátku přece následuje sobota! ;)) a to pro mě znamená odjezd kamsi k Lipnu. (Neptejte se mě kam přesně, protože moje děravá "ozdoba" na krk v tomto případě vypověděla službu.)

Každopádně tam jedu s rodinou svého "znovuzískaného" bratrance a vypadá to, že si na pár dní vyzkouším práci sestřenice. Ač se budu asi starat a hrát si s kluky, kteří nejsou mý bratranci, ale synové mého bratrance, jsou mi věkově jaksi blíže. Takže si poprvé v životě budu moc vyzkoušet, jaké to je být sestřenicí. A možná taky takovou chůvičkou.

Samozřejmě pevně doufám, že to bude zážitek a možnost zažít opět něco nového.

Už předem vím, že mě bude čekat velké dobrodružství ve středu, kdy se sama budu vracet domů. Pojedu autobusem z Českého Krumlova do Prahy. Cesta na tři hodiny... úúú! Skučím už teď.
Abyste pochopili, můj žaludek cesty nenávidí a navíc nejsem zvyklá cestovat takto daleko a sama. No ale každou novou zkušenost s otevřenou náručí vítám.

Jen mohu říct, že sic se na mě drápe nějaký bacil, v poslední době se mám skvěle. Možná proto tolik nepíši na blog, protože jsem až příliš roztěkaná a soustředěná na něco jiného. Nemějte strachy, žiju a víc než kdy za poslední dobu si to užívám! Doufám, že i Vy!

Pokud máte tak jako já od pondělí prázdniny, užijte si je. Já se o to též budu snažit.
Jen doufám, že to přežiju.
Protože jestli půjdeme bruslit na led - tak vám povím, že jsem na tom nikdy nestála a když člověk spadne z jednoho metru a něco kolem sedmdesáti centimetrů není to zrovna nejpříjemnější pád. :D

Mějte se krásně, jak o víkendu tak i případně o prázdniny!
S úsměvem na rtech...
Houp



Býti polichocena

13. února 2013 v 17:36 | Houp

Spekulovala jsem s vlastním já a ptala jsem se sama sebe, zda-li má cenu psát článek o tom, jak se mnou byl udělán rozhovor. Moc jsem Vás o tom chtěla obeznámit, protože pro mě to byla čest a také první příležitost, jak udělat rozhovor na požádání někoho jiného. (Myslím, že každý zná takový ten rozhovor na požádání. Nic proti nim nemám, ale veřte mi, že vás polije blažený pocit, když si uvědomíte, že někdo vás v blogosvětě objevil a stojí o to s vámi udělat rozhovor.)

Na druhou stranu ve mě hlodal takový podivný červíček, který upozorňoval na právě aktuální článek v AK, kdy jde o jisté pravidla v psaní článků. Četla jsem si ho a třásla jsem se strachy, že můj článek by byl snad ukázán jako ten špatný příklad. Jenže jsem málem dostala smrtelný šok, když byl můj článek spatřen jako dobrá ukázka. (Můj poslední článek: Návrhy: sukně) Slova jako: "Ukázkový článek ... a nebo dobrá práce." pozvedne blogera do nebeských výšin blaženosti. Tím se můj červíček udusil, zardousil a pošel, a já se rozhodla napsat článek o tom, jak jsem tím vším polichocena.

Zdá se vám, že přeháním? :)
Myslet si to můžete, ale já každý úspěch silně prožívám, protože po těch letech a měsících co píši blog mi byly odměnou návštěvy a komentáře, za které jsem stále vděčná, ale to co se mi dostává v posledních týdnech je jako opravdový dárek pod stromeček (Blog dne, chvála na AK, rozhovor, článek v pohyblivém buneru na úvodní stránce...)
Takové věci bych přála každému blogerovi.


Nová ikonka u mě na blogu.

Pravidelný návštěvník si mohl všimnout nové ikonky, která mi přibyla na mé stránce. Jde o ikonku z mé amatérské grafické tvorby, která má odkazovat na Numéro-un, na oddělení divadla pro které jsem se rozhodla psát. (Zatím jsem napsala jen jeden článek, ale druhý už mám v šuplíku a na další se chystám.)


Mě osobně moc mrzí, jak se dnešní společnost staví k divadlu celkově. Snad jako by to byl mor. Já si však myslím, že je přece krásné, když sedíte v tom krásném prostředí a máte možnost na živo prožívat děj. Vždyť to jak cítíte skoro dech herců, to vás přece do děje vtáhne ještě více než film. A neházejte to na to, že v divadle je nuda! Taková činohra, například představení Na hlavu, je tak nádherně vtipné a akční a dějově nenáročné, že se musí smát i přihlouplý puberťák ale dokonce i uvědomělý človek, který má rád netradiční pojetí divadla. :)

Tak doufám, že vás divadlo osloví. Když ne já, tak snad někdo jiný. ;)

Přeji moc krásný zbytek týdne a všem blogerům mnoho úspěchů!


Květina na zlepšení nálady. Asi si už hodně lidí přeje, aby bylo krásně a nám se navrátila s příchodem sluníčka energie a super nálada.
(Fotografie z článku: 30. Kladenské dvorky - FOTO)

Je na tom snad něco špatně?

31. ledna 2013 v 18:25 | Houp

Nevím proč, ale mám pocit, že si mám myslet, že když máš člověk dobrý známky, tak je hned šprt a když je má co nejhorší, tak je IN! Možná jsem z jiné planety... galaxie ("E.T. už chce domů!"), ale nějak jsem to nikdy nechápala, a zvláště teď na střední.

Chodím na umělecký obor, ještě k tomu na školu, která je učiliště a odborná škola v jednom, takže si řekněme, že jsou učitelé zvyklí na jiný přístup žáků, než jaký já jsem byla zvyklá vykazovat na základce. Řeknu Vám to bez obalu. Na základce jsem byla nucena se více učit. Vlastně ještě jinak - na základce jsem byla nucena se učit, ale na střední se neučím vlastně vůbec.

"Vědět a znát, to mnohý by chtěl, ale učit se nechce."
(Walther von der Vegelweide)

Když už se chystá nějaká ta písemka, tak si večer před tím a nebo přestávku před písemkou, vezmu sešit, jen tak zalistuji, prolétnu očima a písemka za jedna, maximálně za dva. (Nebojte, dostala jsem už i 5 a 3). (Mám sice dobré známky, ale jsem zvyklá mít i dost pětek a celkově špatné výsledky.)

A proč to vlastně píšu... No přece dnes bylo vysvědčení, ale to nijak neprožívám, až na to kinder, které jsem si vydupala od mámy. Ve škole jsme si to užili při hře "Český film" s třídní učitelkou. Zaboha jsme jí nemohli porazit! :D

Tak teď abych se tedy pochlubila známkami na svém první středoškolském vysvědčení.
Matematika 2
IKT (počítače) 2 (nemůžu za to, učitel na mě udělal podraz :D)

A zbytek jedničky.
A pro představu mých předmětů, krom těch základních: Oděvní materiály, Oděvní technologie, Konstrukce oděvů, Praxe, Výtvarný ateliér, Dějiny umění...

Já nevím, přijde mi, že v tom 21. století, nebo to možná je už odjakživa, ale jakoby bylo špatně, že člověk je studijní typ, že to chce někam dosáhnout, že má své sny a ví, že mu nespadnou jentak do klína, že se pro sny musí něco udělat. Jsem z toho občas mimo... Ale těžkou hlavu si z toho nedělám a lidi, kteří jsou na tom podobně by taky neměli.

Být vzdělaný není zločin!!!


"Každý, kdo se přestane učit, je starý,
ať je mu 20 nebo 80. Každý, kdo se stále učí, zůstává mladý.
Je nejlepší v životě zůstat mladý."
(Henry Ford)


Samotné mi dnes bylo připoměno krutým osudem, opravdu krutým osudem, že na světě je dost důležitějších věcí než, co si kdo myslí... Já se ráda vzdělávám, ráda se dozvídám nové věci, objevuji nové, pro mě neznámé.

Doufám, že u vás bylo vysvědčení příjemné, a i kdyby ne, že z toho neděláte vědu, protože známky nejsou vše a nakonec někdy může čtyřka na vysvědčení znamenat vysokou inteligenci! ;)


Čtvrtek nebo Čtvrtka

5. ledna 2013 v 15:27 | Houp


Je to vlastně delší doba, kdy jsem se zmiňovala, že nám na zahradu pravidelně přilétává zbloudilý papoušek zeléné barvy. Onehdá jsem se také zmiňovala o tom, že kvůli zimě, která řádila, jsem se rozhodla pro jeho záchranu - neboli odchycení. Sice je svoboda krásná, ale svoboda v zimě... no uvažte. :/


Už uběhl takový nějaký měsíc a klec postavená na záhradě byla akorát pro vychytralé sýkorky. Všude kolem poházené zrní a teprve ve čtvrtek, 3. ledna 2013 se do klece papoušek posadil. S tátou jsme nelenili no a teď... teď si vesele poskakuje, taky trošku zmateně v kleci. A že je ta klec opravdu veliká! Táta od známých sehnal takovou obr, takže mu prozatím musí stačit.

Co s ním dál? Zatím se improvizuje, takže asi v dohledné době pobude o nás a co dál... to se ukáže. Prozatím víme, že se narodil v roce 2008, díky okroužkování na noze. Je to mlaďoch! :D
Jo a já mu říkám Čtvrtek, podle dne kdy byl nalezen. A pokud by to byla čistě náhodou slečna, tak to bude Čtvrtka. No přece samička od čtvrtka!!! :D

Potíž je stále v tom, že zaboha nevíme, co za druh papouška to je. Někdo si myslí, že papoušík modrokřídlý nebo tak nějak, někdo zase něco jiného. Chtěla jsem Vám ho vyfotit a dát ho sem, aby mi případně nějaký odborník poradil, co za ptáčka by to mohlo být. Jenže zkuste si vyfotit papouška, který ještě není na Vás zvyklý! Povedla se mi fotka, kde je chudák takovej průhlednej a vypadá, jako duch! No ni, podle té fotky byste to nepoznali.

Takže až příště.
Třeba do té doby sama zjistím, co za papouška nám to skáče po klícce. Kdyby uměl mluvit, třeba by nám to řekl sám. Kdyby...

A propo! Co Vaše novoroční předsevzetí? Už nějaké máte? :D

Za trest

31. prosince 2012 v 11:53 | Houp


Tenhle počítač je snad za trest! Takže každé psaní mi tady neuvěřitelně pije krev! V hlavě mám pár námětů na články, ale prostě tady to nejde...

Náš dosluhující, ale pro mě stále dobrý počítač takzvaně kixnul, a já musím být uvězněna tady na tom! ÁÁ! Právě se mi pod rukou rozpadla myš! No co to je, todle to?! Ale nemůžu nadávat, lepší tenhle počítač než žádný a já momentálně musím pracovat na čtenářském deníku do školy, takže počítač prostě potřebuju.

Co bych dala za nějaký malý netbook, který by byl jen a jen můj, s přípojením na internet! Byla bych šťastná jako to sluníčko na hnoji.

Žádné dlouhé vybavování, nebo tady něco brzo vyletí z okna! Já jsem se jen chtěla s Vámi rozloučit v roce 2012 a popřát Vám mnoho zdraví, štěstí a lásky v Novém roce 2013. Především Vám přeji, abyste dnešní noc přežili ve zdraví a pořádně si to užili! Vždyť nakonec jsme přežili konec světa a teď nás čeká rok s číslem 13 na konci! Co myslíte, znamená to, že to bude šťastný rok, nebo ba právě naopak?

Bylo mi potěšením pro Vás psát v tomto roce a doufám, že v tom nadcházejícím se polepším a budu psát častěji, lépe a zajímavěji. Všechno chce svůj čas.
V roce 2012 jsem napsala 151 článků! Není to moc, ale snad ani málo... Moc přesevzetí si nedávám, jen snad to co každý rok... Být zase o něco lepší!

Přeji Vám jenom to nejlepší a mnoho splněných snů a předsevzetí v tom Novém roce!

Fotky něčeho, co se událo tento rok!

Drážďany



3. místo v Literární soutěži + povídka zveřejněná v knížce


Kladenské dvorky 2012


Dovolená


Módní návrhy







Počítání žiraf

26. prosince 2012 v 15:00 | Houp


Jak tak člověk počítá ovečky, když ne a ne se ponořit do spánku, já si to obměnila. Ne že bych měla něco proti ovečkám to ne, ale jak jsem počítala, tak jsem počítala ovci za ovcí a pořád nic. Měla jsem hlavu jako balón a v tý svý manželský posteli byla dočista ztracená! Kurňa, já už nevěděla jak si lehnout! A co?! Žirafy jsou taky krásná zvířata, tak jsem si začla počítat v duchu... "Jedna žirafa... druhá žirafa... třetí žirafa... chrpíí..."

No to bych kecala, přesně nevím, jestli když jsem zaplula do světa snů, jestli jsem ještě žirafy počítala, ale to je věc vedlejší. Ups.

V poslední době mám problémy usnout, jelikož jsem momentálně zcela pohlcená do knížky od Elizabeth Astonové - Slečna Darcyová se nevzdává a ač už to s panem Darcym a Elizabeth Bennetovou nemá skoro pranic společného, ta knížka se mi děsně líbí! Starý Londýn, ještě jakési pravidla, které každý s chutí porušuje a nakonec síla mladé dívky, která je rozhodnuta uživit se štětcem!

To jsem zase odskočila!

Nemohu spát a to mě štve. Možná to bude tím, že pak ráno dlouho vyspávám a přiznejme si to, já jsem slavík a ne sova! Ještě jako malá culikatá jsem byla schopna vstávat v pět hodin ranních jen abych třeba stihla pohádku. :)

Včera mě ale přímo pohltila inspirace! Milovaná múza se asi nechala zavolat štědrým dnem a přišla! Já měla hlavu jako pátrací balón a všechno se mi tam promítalo jako film. Ta ztracená vůle cokoliv tvořit se opět vrátila! Kurňa, že já mám zrovna smůlu, že jsem si všechny svoje tempery odnesla do školy :X Grr! Protože tak ráda bych vzala štetce a malovala...


A co že mě tak motivovalo?
No přece Vánoční dárky!


Vím, že se tady chlubit dárky je tak otřepané, ale já mám takovou radost, že kdybych se o ni nepodělila asi bych umřela!
Dostala jsem nějaké oblečení, jak jinak, ale moc pěkné, nějaký šátek, šperky a drobnůstky! Ale pozor - také někdo asi vykoupil obchod s výtvarnými potřebami, protože jsem dostala kreslířskou sadu (kufřík se vším potřebným), pak takovou edici, kde jsou pastelky plus podrobný návod s DVD jak nakreslit portrét a nakonec... pozor... počkej si... 5 malířských pláten!

Ano, malířské plátno jsem si skutečně přála, ale jenom jedno, abych si to mohla zkusit, ale že jich dostanu rovnou pět? WOW! (Jo já vím, to slovo je strašné, WOW, ale proboha momentálně vyjadřuje mé pocity! :D)

Tři jsou malinká, jedno je střední a to jedno - páni tak to je obrovské! Budu si muset pořádně rozmyslet co na to namaluju.

Musím se přiznat, že na letošní Vánoce jen tak nezapomenu, díky návštěvě příbuzných, vydařeném večeru a díky dárkům, ano, opravdu se ten den nadmíru povedl! Doufám, že jste ho měli také takový a celkově ta pohoda a dárky Vás potěšili stejně jako mě!

Jinak dneska se budu stopro koukat na Šťastného smolaře! A včerejších Dvanáct měsíčků rozhodně potěšilo nežli urazilo. Miluji pohádky! A k tomu ty vánoční! :) Vánoce jsou svátky pohádek!




Je to za mnou aneb Věneček se uskutečnil

23. prosince 2012 v 12:27 | Houp



Poslední dobou jsem psala snad jenom o Věnečku a o tanečních, ale nakonec to pro mě byla taková veliká událost, takový mezník! Dokonce Věneček připadnul na "údajný konec světa" takže si myslím, že datum 21.12. 2012 jen tak nezapomenu a je pravda, že na tak kouzelný večer a celý den budu ráda vzpomínat!

* 10:30 budíček (Chachá! Spala jsem do krásy!)
* 10:45 - cca 13:00 válení, relax a čas na PC
nějaký čas kolem 13:00 hodiny jsem se nechala překecat bratrem a vzala ho strojkem po hlavě! Jo dopadlo to strašně, i když ne nejhůř. :D
* 13:30 koupel
* 14:00 do 16:00 jsem se zkrášlovala sama
* 16:00 kadeřnice
* 17:30 odjezd
* 18:00 Začátek věnečku - polonéza
* 20:00 - 22:00 předávání kapesníčků a dárků
* 22:00 - 23:00 soutěž párů (Ne opravdu jsem se nezůčastnila - to by to dopadlo :D)
* 23:00 - 00:00 volný program (To jsem si užívala nejvíc!)

Na celý večer jsem se moc těšila, i když nervózní jsem krapet byla! Musím říct, že v krásným sametových šatech a skvostném účesu jsem si připadala jako princezna - holky říkali, že jsem jako Popelka, tak snad to bylo myšleno pěkně. ;)

Rozdala jsem celkem pět kapesníčků - pro neználky: Na věnečku rozdávají dívky kapesníčky chlapcům se kterými nejvíce tančili. Celkem jsem dostala tři dárečky, moc pěkné dárky a dvě krásné růže. Bílou a červenou...

Nebudu se moc rozepisovat, protože stejně ty pocity, které mě zaplaví, když si na ten večer vzpomenu, nedokážu popsat a ani nechci. Bojím se, že slovy bych ty pocity nějak narušila a už by to nebylo ono! Jen mohu říct, že vískám radostí a tetelí se mi úsměv na tváři.

Když byl ten volný program celý sál byl skoro prázdný. Světla byla ztlumená a zaznívali líbezné pomalé písně. Tančila jsem ploužáky, něco ve stylu tanga, waltzu a podobně. Bylo to parádní - jako správný ples. Šaty se mi vlnily a točily! Dokonce si se mnou zatančil i můj brácha a to prosím pěkně celé taneční prskal, že nic takového neudělá! Takže alespoň těch pár piv bylo k něčemu dobrých :D

Zahřálo mě u srdce, když jsem viděla své rodiče jak tančí spolu. Nevím proč, ale najednou jsem dostala vánoční náladu. Ptáte se jak je to možný? Když jsem přitom viděla něco co s Vánoci vlastně nemá nic společného? No já vlastně nevím... možná tím, že Vánoce jsou svátky lásky a rodiny, tak asi proto...

Přiznávám - Nohy mě boleli a jetš bolí, ale kdybych měla příležitost si zase tento večer někdy zopakovat neváhala bych. Jsou takoví lidé, kteří toto nemají rádi - celkově taneční, šaty, tanec, boty na podpatku - ale já tuhle pohádkovou atmosféru přímo miluju. Že by se mi v hlavě objevila myšlenka na šťastný život až do smrti? Jsem naivní a miluji pohádky! Tak se nedivte.


Pro dívku jako jsem já to byl splněný sen, splněný večer!

Když jsme jeli domů autem tak jsme s bráchou broukali písničku od Lenky - everything at once a pořád dokola.


Tanec s bráškou



(Fotky jsem vybírala takové, abych na nich nebyl vidět obličej někoho kdo o to nestojí. A tak jsou tady tyhle, kde jsem obličejem zády i já. Snad nevadí.)

Jedním pojmenováním - dechberoucí večer!
Ty skoro čtyři měsíce, kdy jsem se učila základy společenského tance a pak nadávala na bolavý nohy nebo na bolavý zápěstí, když jsem jednou spadla, tenhle večer mi všechno vynahradil a jsem ráda, že jsem se tohohle mohla účasnit.
Z mého pohledu by o taneční nikdo neměl přijít, i když věřím, že jsou takové typy lidí, pro které je to více trest než zábava.

A ještě dvě věci:
Věřím, že s novým vzhledem blogu se to nějak urovná a všem se nám dostaví spokojenost, až se ukáže finálová verze.
Na novinky se těžko zvyká, ale my to zvládneme, není důvod nadávat před Vánocemi.

A to je ta druhá věc...
Šťastné a veselé, mnoho příjemných dárků a ponožek ;)




Nic není věčné...

20. prosince 2012 v 21:20 | Houp



Už jen jeden den a je to tady...



... nastane můj VĚNEČEK...



... velká událost, která mě zabaví až do půnoci!



A pak jako Popelka se o půlnoci opět proměním zpátky v obyčejnou dívku. Až na to, že nepřijde žádný princ, který by mě políbil. Škoda... XxX

Všichni mluví o konci světa a jediné co na to pronesu já: "Mám svolení od mamky, že když budou padat meteority, nebo klidně trakaře - můžu jít a rozbalit si vánoční dárky předčasně!"
No mě by jako vážně naštvalo, kdybych si ty "tvrdý" dárky nestihla prohlédnout!

Uvidíme zítra co bude a co nebude, ale jedno je jisté - že není nic na světě jisté, krom smrti. Je to sice smutné, ale pravda. Nic není věčné, ani lidský život... láska, přátelství... vše může skončit jednou jedinou drobnou hádkou, nehodou, tragédií!

Nechci tím nikoho děsit, mohu se přiznat, že v této situaci jsem optimista, kterého občas něco hlodne v tom pidi mozečku a já si řeknu: "Co by kdyby..." Ale jedno je pravda, možná nás má tato celá událost o dni 21.12.2012 něco naučit. Protože náš život je křehký a může zhasnout ve spánku při srdečním kolabsu, na chodníku díky nepozornosti vlastní nebo řidičově. Jde o to, že opravdu každý den bychom si měli užít naplno, i když se to tak krásně říká, ale hůře provádí.

Jak jsem pravila, zítra mě čeká Věneček a jsem na to moc zvědavá.
Chci Vám sdělit však toto:
Šťastné a Veselé, bohatého Ježíška a mějte se moc a moc rádi!


Dále přikládám dvě fotografie z Drážďan

(Otrávené jablíčko)
Snědli jsme toho opravdu, ale opravdu hodně... kešu oříšky, jahody v čokoládě, tohle jablíčko, hranolky...



Fotografie mě a mojí nejlepší spolužačky pod sluncem - vždycky jsem si chtěla vyzkoušet takové ty photobudky,
tak tady byla možnost a dost jsme se na tom nasmáli!
(Jinak jsem ta hnědovláska vedle té blondkrásky ;))


Jeden den pro sebe

17. prosince 2012 v 15:12 | Houp

Ulívám se


Musím se přiznat, že dnes jsem se ulila ze školy. No když si to umím zařídit. To víte v pátek mě krom konce světa čeká taky Věneček a holka, která nehce, aby jí to na Věnečku slušelo snad ani není holka. Já to nijak extra nepřeháním, ale když jsem dostala nabídku, že mi známá udělá nehty, neodolala jsem. Takže jsem se dnes vydala na nehty a musím říct, že vypadají moc krásně! Jsou do lehkého stylu a vypadají jako zasněžená krajinka. Takže pokud bude konec světa - jo umřu s krásnými nehty! :D


Pak jsem se jako hodná dcera zastavila za mámou v práci a přinesla dezerty, abych jim zpříjemnila práci ve školce. Na chvíli jsem se ohřála a aby dnešek nebyl jen o zábavě, vydala jsem se do banky vyřídit si věci ohledně nové karty, když tu předchozí jsem musela zablokovat, protože mi jí v Praze ukradli.


Když jsem se vracela domů, začalo pršet a já dnešek pojmenovala jako Den pro sebe, tak jsem si koupila horkou čokoládu a výborné vanilkové Fornetti pro zpříjemnění cesty. (Jestli jste ještě vanilkový neměli, tak ochutnejte, zvláště v předvánoční době to skvěle navodí tu správnou atmosféru.)

Za hranice


Teď tady sedím pěkně v teple a procvičuji si nějaké anglické fráze, které se mi mohou hodit v Německu, v Drážďanech. Německy neumím ani fň, takže budu napospas osudu. Zítra jedeme do Německa se školou, nejdřív do galerie (protože jsme přeci umělecký obor) a pak hezky pěkně na trhy. Musím říct, že se docela těším, jak na tu galerii, tak i na ty trhy, zvláště, že ještě dokoupím nějaké dárky, když kvůli té krádeži jsem toho moc nestihla.


Víte, že jsem snad nikdy dál než v Německu nebyla a Drážďany budou moje maximum, kam jsem kdy dojela? Jsem prostě zarytá Česka a kvůli nevolnostem v autě a financím jsme nikam do ciziny nejezdili a mě to nikdy nevadilo. Česko je nádherné a já jsem si vždycky říkala, že až zkouknu Českou republiku vydám se do cizích zemí s tím, že znám tu vlastní.

(Deck the Halls - tolik krásná vánoční koleda, která snad nemůže omrzet)


Vánoční zmatek


Do teď mi chyběla vánoční atmosféra, ale nevím proč, ale teď se na ně moc těším. Možná tím, že jsme vždy Vánoce slavili v úzkém rodiném kruhu, jen já, sourozenci a rodiče. Příbuzných moc nemáme a vyloženě spjaté vztahy jsme neměli. To se změnilo a nás poprvé čekají společné Vánoce! Trošku se bojím, že nás tady bude opravdu hodně, asi 12 ale taky se moc těším. Vždycky jsem snila o té veliké rodině, co usedne k rodinému stolu - jen aby to nedopadlo jako v těch filmech, kdy se pak něco strašně trapného přihodí a pak se tomu všichni smějí :D

Mamka má trošku strach, že nás tady přece jen bude opravdu hodně a ona se těšila na ten vánoční klid, ale Vánoce jsou přece o rodině a já jí s úsměvem na rtech řekla: "Že to přece bude sranda!"

A taky jsem děsně zvědavá na ty dárky! Chápete jsou tam asi čtyři tvrdé dárky pro mě! :D Víte, co jsou to tvrdé dárky? To nejlákavější, ze všech dárků pod stromkem, takže se těším, až si je všechny rozbalím. Cítím se jako malý fakan, ale je to super pocit.



Přeji Vám Nádherné vánoční svátky, ale určitě Vám je popřeju ještě vícekrát!

Přeji Vám, abyste se dožili Nového roku (hlavně konec světa - což by mě dost naštvalo, kdybych si kvůli tomu nestihla rozbalit své tvrdé dárky), také Vám přeji, aby se Vám splnili všechny vaše vánoční sny a Vaše rodina byla pohromadě a šťastná.


(Krásná Vánoční píseň s lehce jazzovým vánkem od Christiny Aquilery)


Jako modelína

16. prosince 2012 v 11:29 | Houp

Jako správná modelína natřásat zadkem, chodit na podpatcích a šklebit se na lidi!



Tak to jsem si teď měla možnost zkusit hned dvakrát za sebou. Jednou ve čtvrtek před většinou naší školy (uj) a podruhé v pátek před cizími lidmi, většinou před starcema (uj podruhé). Každopádně šlo o módní přehlídku oděvů, které vypracovali ročníky textiláků a krejčí před námi a naším úkolem to bylo předvést.

I když si dokážu představit módní přehlídku úplně jinak s lepším oblečením, publikem, molem a tak celkově jinou atmosférou, myslím, že na školní poměry a na začátek to bylo docela ucházející. Byla to moje první zkušenost, ale dost lidí se mě ptalo, jestli nejsem profesionálka, nebo jestli jsem už někdy v minulosti nechodila. :D Nějaký kluci mě pochválili, ale vytkli mi, že se málo směju (no se divte, když se soustředím, abych se nezabila).

Uznávám, že podpatky a vrtěním tím modelkovským stylem mi nedělá až takové problémy, jako menší jsem si na to vždycky hrála a často odkoukávala z televize a internetu. Není na tom nic tak děsivě těžkého a musím říct, že jsem si to celkem užívala. Nervózní jsem přímo nebyla, i když jistá nervozita je přirozená a taky správná.

Celkem jsem předváděla tři modely - jednu bílou latexovou kombinézu ve stylu vesmérné párty. (Při druhé přehlídce jsem šla na podium s tím, že mám díru na zadku :D), druhá byla taková jakoby noční košile ve stylu "šachovnice a královna" a to třetí ty byly asi nejhezčí z toho co jsem ten den měla, zelené šaty o kterých jsem řekla, že si připadám jako veliké zelená oliva. :D


Holky ze starších ročníků říkali, že si přehlídek ještě dost užijeme a vlastně mě to ani netrápí, jen by to chtělo vytvořit nějaké nové oblečení, tohle je už krapet starší a okoukané. I když vytvořit nějaké krásné šaty a k tomu ještě za levno není zrovna snadná práce. Nebudu si dělat iluze... Ale musím přiznat, že chodit přehlídku mě bavilo. S holkama jsme si to podle mě dost užily. Být snad o trošičku hezčí zkusila bych i nějakou agenturu, ale nevím jestli na to mám dost odvahy a toho "co je k tomu za potřebí" :D

Kdybych měla k dispozici nějaké fotky, tak Vám je sem dám, jenže se to má tak, že nějaké fotky má moje spulužačka, ale ještě je nezvěřejnila a další má škola a ta je také nebyla schopna zveřejnit. Takže možná až později...

Modelka na plný úvazek bych nikdy být nemohla, držet si kvůli tomu váhu a všechny ty věci kolem, vlasy a tak. Myslím, že bych toho byla i za chvíli přesycena, ale jednou za čas, jako to spestření života by mohlo být docela dost zábavné.
Co si myslíte Vy?

Já si říkám, že když studuji to návrhářství mohla bych celý ten svět módy poznat ze všech úhlů.
....







 
 

Reklama