Deset dní s Houp

Deset dní s Houp - Den desátý, den poslední

2. září 2012 v 12:42 | Houp


Hledala jsem definici slova "Zpověď", ale nějak jsem nenašla nic přesného. Pokud jsem to dobře pochopila podle toho, co už znám a podle toho co jsem se přávě dočetla, jde o výčet činů ve vašem životě. Kdekdo by řek, že jde o pokání, kdy se svěřujeme se svými hříchy a asi to tak je. Ale řekla bych že u náboženství. Tato zpověď v mém podání s tímto nebude mít nic společného. Nechci se totiž nimrat v něčem ošklivém, protože se všemi špatnosti se chci vypořádat sama a mnohdy se mi to už povedlo. Též si myslím, že nemá cenu kazit někomu den s negativními řečmi. Takže to vezmu pěkně v Houpovském stylu, kdy zapletu do sebe nejrůznější věci, které o mě vypovídají. Předem si dovolím tipnout, že některé mohou být praštěné, jiné lehce vtipné, ostatní zase důvěrné a některé zase ... prostě houpovské.

Přeji příjemné čtení těm, kteří se pustí do mého posledního dne.
Berme to jako rozloučení s posledním prázdninovým dnem, ačkoliv už je září.

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý- Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.
Den sedmý- Čtyři věci, které tě dokážou znechutit.
Den osmý- Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý- Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý- Jedna zpověď.

1. Miluji jídlo.
Ti kteří mě znají, tenhle fakt o mě vědí. Jsem milovník jídla, ač se přiznám, že v některých věcech jsem docela vybíravá. Ale jídlo, které si jednou zamiluji, tak tím jsem totálně posedlá! Jsou lidé, kteří si ze mě s jídlem dělají legraci, ale takovou tu příjemnou.
Zvláštní je, že ač toho jím hodně jsem stále hubená. Při svých 172 cm vážím kolem 48 kilo. V poslední době si ale říkám, že bych měla cvičit. Ne že bych tloustla ale povoluje mi svalstvo a na břichu jsem háklivá! :D Nejsem anorektička a miluji jídlo, ale když už na mě není nic extra přitažlivého na první pohled, tak ať si udržuji alespoň nějak přijatelnou postavu.


2. Když se cítím zahnaná do kouta, tak nečekaně plácnu!
Je to tak. Když na mě začnete křičet nebo mě zaženete do úzký, tak mám v sobě zakořeněný reflex, kdy mi vystřelí ruka a já PLÁCNU! Občas se stane, že do tváře, ale když je tvář příliš daleko, plesknu do první přítomné části těla. Takhle už jsem kolikrát někoho plácla. Někdy, že si to dotyčný zasloužil, ale pravda, že kolikrát to ode mě nechtěně schytali i lidé na kteřích mi moc záleží. Jenže reflex! Pak následuje několika hodiné omlouvání a pocit viny.
Ráda bych se to odnaučila, ale reflex je reflex!


3. Včera jsem usínala se slzami v očích.
Bylo toho na mě až příliš. Znáte to, když se na vás všechno sesype a najednou nemáte na nic jiného sílu než lehnout a brečet. Upřímně brečím docela ráda, ale v soukromí. Vyplavím ze sebe všechny dojmy a pocity, všechno negativní. Pak hezky usnu a druhý den ráno můžu vstát s úsměvem na tváři.
Někdy mám období, že takhle usínám často, ale na dlouhou dobu mi to zmizelo. Měla jsem se nádherně a krásně! Byly nakonec nádherné prázdniny - ale teď to na mě všechno spadlo! Únava, nečekáná setkání, stres a strach, zdravotní problémy... prostě všechno. Snad je to za mnou a delší dobu si nepopláču.


4. Jsem skoro jediná, která ve třídě nekouří.
Zrovna včera jsme byli na Dnech města Kladna a já viděla, jak skoro každý od naší bývalé třídy kouří. Nejvtipnější na tom celé je, že se všichni považují za nekuřáky nebo za "občasné kuřáky, kteří kouří při každé příležitosti!" Mě to nevadí, neboť je to jejich rozhodnutí, ale nejhorší asi na tom celé je, že lžou ostatním a sami sobě. Když už kouřím, tak se k tomu přiznám, ne?
Vypadá to, že jsem možná jedna ze tří ze čtyř lidí, co v naší třídě nezačali kouřit. Zkusila jsem si to, ale ne díky, už dál nechci. Vlastně jsem i hrdá na to, že jsem jedna z mála, která nekouří. :) Jsem zvědavá, jaká situace bude v mé nové třídě.

5. Mám strach ale těším se.
(Zpověď ohledně nové školy.) Jak jsem již několikrát psala, mám strach ale těším se, až ty nové dveře otevřu a zjistím, co mě čeká v nové etapě mého života. Skoro každý mi psal, ať se nebojím, že je to normální. Že určitě na střední zažiju mnoho úžasného a věří, že potkám skvělé nové lidi. Tak ráda bych v to doufala. Tak uvidíme. ;)
Docela se tetelím z předmětů, které na mě čekají, konstrukce oděvů, oděvní technologie, dějiny umění, výtvarná příprava a podobné... To určitě budou ještě přibývat články ohledně školy a předmětů. ;)

6. Prázdniny 2012
Přes všechno, co se událo i neudálo, tohle pro mě byly nádherné prázdiny. Tedy první část. Takový červenec a začátek sprna byly kouzelné. Měla jsem se nádherně, vstávala s úsměvem na tváři a rozdávala energii, naději, inspiraci a úsměvy všude kolem. Byla to krása! Ale teď... teď jsem jaksi bez energie, bez elánu, jediné co zůstává je naděje, přátelé a záliby, které miluji. Doufám, že pomocí těchtofakturů se mi povede získat energii, elán a dobrou náladu zase zpátky!

7. Projekt "Deset dní s Houp"
Do tohohle projektu jsem se mile ráda zapojila, jelikož mi předem bylo jasné, že to nějakým způsobem spojí lidi. Spojí to čtenáře se mnou, blogery mezi blogery a musím říct, že díky tomuto projektu přibylo hned několik svělých blogerek mezi mými oblíbenými. Byl to pro mě úžasný zážitek, který mi ještě více zpříjemnil blogování. Zjistila jsme o sobě věci, které jsem snad ani netušila. Za to děkuji tomu, kdo tento projekt vymyslel.
Pravda pravdoucí, že u mě projekt trval více jak deset dní, ale prožili jsme s tím prázdniny a poslední dnem projektu končí i prázdniny.

Děkuji Všem, kteří mých Deset dní četli pravidelně, snad i horlivě a bylo to takové zrcadlo do mého života.

Napsala jsem sedm bodů. Možná sedm, protože tato číslovka zobrazuje
sedm přikázaní, sedm dní v týdnu, sedm divů světa.
Něříkám, že tyto věci mají s tímto článkem něco společného,
ale najednou mi přijde, že číslo sedm je tady na správném místě a něco zvláštního symbolizuje.

Tímto článkem se tedy loučím s projektem, loučím se s prázdninami a loučím se i pro dnešek na blogu.
Budu relaxovat, možná půjdu ven, budou se mi honit hlavou nejrůznější myšlenky ohledně zítřka a tak.

Přeji krásný den a zítra držím všem pěsti!


Deset dní - den devátý

29. srpna 2012 v 10:11 | Houp


Krůček za krůčkem se blížíme ke konci...


Skutečně... Dnes se pouštím do psaní předposledního článku do tohoto projektu. Je to takový zvláštní pocit, kdy cítím, že něco končí. Něco krásného, něco co pro mě bylo inspirativní a poučné. Nelituji toho, že jsem se do toho pustila.

Dnes Vám mám ukázat dva obrázky, které vystihují můj život v tuto chvíli. Ač se snažím být, co nejvíce autorská, v tomto článku musím použít dva obrázky, které jsem si zkopírovala z mé oblíbené stránky weheartit.com. Myslím, že skvěle dokreslují etapu mého života, kterou právě prožívám. Tak se prosím nehněvejte, že obrázky jsou zkopírované. A přeji krásné čtení a prohlížení článku. ;)

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý- Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.
Den sedmý- Čtyři věci, které tě dokážou znechutit.
Den osmý- Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý- Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý- Jedna zpověď.

1. Obrázek "Když se jedny dveře zavírají, otevřou se další"

Na konci července se za mnou definitivně zavřela brána základní školy. A tady se potvrzuje to pravidlo - Zavřely se dveře základky a přede mnou stojí nové neznámé dveře na střední škole. Netuším, co mě čeká... Dveře jsou tajemné a takovým způsobem pro mě děsivé. Bojím se ty dveře otevřít, ale na druhou stranu mě sžírá zvědavost, co se na druhé straně odehrává. Možná se ocitám v té chvíli, ve které křičíte na hlavního hrdinu hororu, aby "TAM nechodil" a on tam jde a pak? ... Pak zemře! Doufám, že nezemřu, že tam na mě čeká něco nového, krásného, co mi promění další čtyři roky života na něco úžasného. To vše se ještě uvidí... Zatím přede mnou stojí dveře, které musím otevřít.

2. Obrázek "Jednoho dne si tě láska najde"


Překlad textu Vám asi hned napoví, co tím myslím. Samotný obrázek není nijak excelentní, ale mě se líbí. Protože přesně vyjadřuje, co cítím, co prožívám. Není to ani pár měsíců, co jsme s kamarádkami truchlily, že nemáme kluky. Prahla jsem po tom mít kluka... možná pomalým dozráváním mysly mi tak nějak došlo, že nemám kam spěchat. Nechci chodit s kluky, jen abych s někým chodila. Ne... Ale na druhou stranu zase nehodlám čekat jako nějaká stará panna, než přijde ta pravá láska. Protože si myslím jedno - Pravou lásku většinou nepoznáte tím, že vás praští do nosu. Pravá láska se musí pomalu ale jistě objevovat v tom druhém. Tím chci říct tedy, to: Zastávám pravidlo, že ten "Kdo si počká, ten se dočká" a já věřím, že si mě jednoho dne láska najde. Život mám ještě před sebou, ale také nemohu čekat, že lásku potkám u sebe v obýváku, i když i třeba takoví lidé jsou... Hodlám si užívat život a nedělat nic nuceného, chci poznat nové lidi, nové přátele... a láska? Ta se jistojistě objeví, když ji nejméně očekáváme. Tak mě napadá, že láska je jako srnka, co se chystá jít ke krmelci v lese. Když tam bude stát člověk a mermomocí ji bude vyčkávat, srnka se bude bát. Když se ale člověk zklidní a ustoupí do pozadí, srnka se sama odváží a přijde... ;) Trošku praštěná teorie! :D

...
Tím končí i dnešní zápis - den devátý.
Byla to krátká chvíle psaní, ale pro mě moc krásná.
Bylo zajímavé se zastavit a hledat obrázky, které mě právě symbolizují.
Třeba za pár měsíců udělám tento den znovu, abych já i Vy mohli vidět, kam se můj život posunul a přesměroval.
Přeji Vám krásný den a užívejte si poslední dny prázdnin.
Já nevím, jak Vy, ale já si uvědomuji,
že jsem toho ještě hodně
nestihla.
...





Deset dní s Houp - den osmý

24. srpna 2012 v 12:06 | Houp


Tohle jsem nečekala...


Včera jsem byla v knihovně a půjčila jsem si dvě odborné knížky o módním návrhářství, a hned včera večer jsem jimi začala listovat. Až me bolí z toho všeho hlava, co všechno nevím, co všechno bych se měla naučit, co všechno musím pročíst a vyzkoušet. Jsem z toho nadšená, ale i vyděšená! Cítím nával inspirace, odhodlání se zlepšovat a učit, a možná cítím nával něčeho, co bych nazvala adrenalinem.

Vím, že by mě měli všechno naučit ve škole (Pro ty kdo nevědí, od září jdu na obor Modelářství a návrhářství oděvů), jenže já jsem taková, že se ráda učím věci sama. Ráda objevuji nové věci, ráda objevuji novinky, co se týkají mě. Co všechno jsem schopná udělat a co zároveň nezvládnu. Mám ráda svůj rytmus, který dodržuji... ale ve škole to bude šup sem, šup tam. Teda to si myslím... no uvidíme.

Teď, ale k projektu "Deset dní s Houp". Dá se říci, že se pomalu blížíme ke konci. A na tento článek jsem se obzvláště těšila. Jelikož jsem dlouho přemýšlela o třech věcech, které mě vzrušují, článek jsem si předepsala na papír v ruce asi tak před třemi týdny. Tak a teď nastal ten správný čas...

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý- Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.
Den sedmý- Čtyři věci, které tě dokážou znechutit.
Den osmý- Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý- Dav obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý- Jedna zpověď.
 
1. Starší kluci
Opravdu nikdy, NIKDY se mi nelíbil mladší kluk. Možná jsem si v duchu řekla, že onen mladší je krásný, ale tím to haslo. Už ještě jako menší mě vzrušovali starší. Skoro by se dalo říct, že muži. Řekněme rozmězí od 17 do cca 25 let. Líbí se mi i starší, ale ti jsou vážně jen na koukání. :) Vzrušuje mě už ten mužský charakter, vyrýsované tělo, uhrančivý pohled a ujasněné názory na svět. Žádná šampónová sladká držtička! :D

(Nad druhým bodem opravdu těžko přemýšlím! Skoro mě z toho bolí hlava.)
2. Už jsem na to asi přišla!
Možná to je blbost, ale asi mě vzrušují moje představy. A ne že si hned začnete myslet představy typu, jak se věnuji "To"mu někde v poli, v autě, nebo představy ve třech a tak... Na to neříkám nic. Teď ale mluvím o obyčejných představách, kdy si vysnívám, že jsem s ním (s nějakým klukem). Vysnívám si, jak mi laská krk, že mě drží za ruce, že mi přejíždí rukou přes břicho a tak podobně. Nebo jak na mě čeká před školou, jak mi koupí kytku jen tak... Takové představy mám moc ráda. :)

A konečně onen poslední bod. Ti kteří četli předešlé články už možná tuší, co bude následovat.

3. Mé oblíbené lisdké doteky
Co ty se mnou dělají! Ať už psychicky nebo fyzicky. Tělem mi projíždí tisíce malých světlušek, srdce z plných sil tluše a mozek si koupil letenku do sedmého nebe.
Miluji to! A psaní tohoto mě přímo... Co bych teď dala kdyby mě někdo vzal kolem ramen, políbil třeba na tvář, držel za ruku nebo přejížděl rukou po mém stehně. Miluji jemné hlazení po zádech, ve vlasech, po rukou, po stehnech a po břiše, hlavně po břiše (!), pusinky na rameno a mnoho dalšího.


Nakonec jsem to sesmolila, ale přiznávám, že jsem se ocitla i ve chvíli, kdy jsem vážně věřila, že druhý bod nevymyslím. Třetí bod mi byl jasný od samého začátku a jednička se po chvíli také ozvala, protože je to věc o mě dosti známá. Ale drahá, milá dvojka ta dala práci. Možná to není přesně ten TOP, ale při psaní mi došlo, že je to jedna z věcí, které mě rozhodně vzrušuje a nic jiného mě nenapadlo.

Takže to je ono, pro mě dost intimní téma
a já jen doufám, že toto slouží jen k přečtení
a nikdy to nebude proti mě nějakým divným způsobem použito!
(To třeba mluvím k tobě drahá sestro, jestli si to právě čteš! Říkala jsem si, ať sem nelezeš!)

Krásný den a mnoho vzrušení Vám přeji.





Deset dní s Houp - den sedmý

21. srpna 2012 v 15:59 | Houp


This is disgusting!

"To je vážně nechutné!"
Kolikrát jsem tuto větu asi pronesla? Řekněme, že opravdu hodněkrát, jenže potíž v přemýšlení bude taková, že si asi nevzpomenu nad čím jsem tuto větu utrousila. Věcí se najde hodně, ale vybrat TOP ČTYŘku, která mě dokáže opravdu hodně znechutit bude oříšek. Já se s tím nějak poperu. ;)

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý- Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.
Den sedmý- Čtyři věci, které tě dokážou znechutit.
Den osmý- Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý- Dav obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý- Jedna zpověď.

1. Když zapípá telefon a já už se zatetelím radostí, že mě má někdo rád, že mi někdo píše. A já pak zjistím, že ta smska je od T-mobilu nebo od infolinky. Upřímně? To bych střílela! :D

Teď už trošku vážněji...

2. Falešné úsměvy.
Z těch se mi vždy zvedne žaludek, a mám pocit, jako by mě někdo přejel smirkovým papírem. Nenávidím, když se někdo na mě usmívá tím umělým úsměvem a dělá "Jé, to jsme se dlouho neviděli, že?" A přitom obě dvě dotyčné víme, že my dvě se zrovna nemusíme! Nenávidím, když se někdo takhle usmívá, pak zajde za roh a už o mě říká něco hnusného.
Ale nemusím být hlavní postavou jenom já. Nemám ráda, když se někdo falešně usmívá i na mé blízké a já pak za rohem slyším ty hnusné věci, co o dotyčném říkají. Falešné úsměvy by se měly zakázat!

3. Nespravedlnost
Ta mi hne žlučí pokaždé. Zvláště pokud vím, na čí straně je právo nebo pravda.

4. Předsudky
Nemám ráda, když si mě někdo změří od hlavy až k patě a udělá si o mě podivný obrázek, který mu sotva vyvrátím. Nemůžu vystát to, že mě někdo podceňuje. Sama vím, že na všechno nestačím a že je hodně věcí, které neumím a nezvládnu, ale co šance? Co mí dát takhle šanci? :) Občas lidé dokáží překvapit.

Pomalu a jistě se blížíme ke konci projektu a já bych ho docela ráda dopsala než přijde září. Ale nic neslibuji, uvidím jak to bude a jak se mi bude chtít do psaní. Příště nás májí čekat 3 věci, které mě vzrušují a že jsem si tenhle článek hodně dopředu připravovala. :D

Tak uvidíte sami... zatím přeji krásný den,
hodně úsměvů a naděje a také to,
abyste se z Vás na slučníku nestal černý uhlík.




Deset dní s Houp - den šestý

16. srpna 2012 v 16:17 | Houp



Deset dní s Houp?

Já bych to přinejlepším přejmenovala na "Deset úkolů, které si líná Houp protáhne na několikset dní!"

Vážně se moc omlouvám, ale někdy se stává, že není čas, nálada a takové ty věci. Upřímně tímto projektem jsem od samého začátku nadšená, ale poslední úkoly se pro mne spíše vlečou. Třeba jako ten dnešní... Napsat pět lidí, kteří pro mě hodně znamenají? Jen má rodina obsahuje čtyři členy - čtyři lidi, které miluji i když mi dost často sají krev!

Dnešní článek berte jako záplatu, jako kus látky, který je potřebný přišít, aby nakonec vzniklo finální dílo. Ti lidé o kterých budu psát, Vám asi nic nepoví, ale pro mě hodně znamenají...

Jedna věc je mi ale jasná, lidí, na kterých mi hodně záleží, je víc. Na kamarádech, kterých je sice po málu, ale jsou to moje zlata! Dokonce na mnohých z Vás mi nesmírně záleží. Vy jako lidé, návštěvníci mého blogu pro mě hodně znamenáte. Za to Vám všem patří mé upřímné díky.

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý- Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.
Den sedmý- Čtyři věci, které tě dokážou znechutit.
Den osmý- Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý- Dav obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý- Jedna zpověď.
 
1. Člověk
"Hlava rodiny"
Tatínek. Možná to není ten otec, který Vás vezme na motokáry, nebo Vás bude učit chytat ryby, nebo dělat lumpárny. Pokud si dobře vzpomínám svědomitě nás učil na kole, pečlivě nám vštěpoval základy slušného chování a přirozeného úsudku, který se nám v budoucnosti bude rozhodně hodit.
Myslím, že nás vychovával a stále vychovává skvěle. Je to charakter a přirozená autorita. Tedy alespoň pro mě.
Možná to není ten "aktivní" tatínek, ale to že už není nejmladší mu nevyčítám...
jedno je jisté dal mi skvělé základy do života. Za to si ho nesmírně cením.

2. Člověk
"Krk, který otáčí hlavou rodiny"
Maminka, aneb jak se právě říká: "Otec je hlava rodiny a matka krk, který hlavou otáčí."
Myslím, že tak je to i u nás. Přiznám se, že i maminka nikdy nebyla moc "aktivní" a třeba sponntánost jsem u ní snad nikdy neviděla. Je upřímná, milá, obětavá a ochotná. Rozhodně má ráda svůj klid, zahradu a květiny. Nemám s ní moc hovorový vztah. Náš vztah bych pojmenovala slovy jako "mazlivý" nebo "přítulný".
Miluji pocit, kdy se mohu schovat v její náruči a vím, že jsem tam schovaná před krutým světěm. Oba rodiče nadevše miluji, i když také si někdy postěžuji.
Jedno je jisté, nikdy jim nebudu dostatečně vděčná za své nádherné dětství a dospívání, kde mají stále dost trpělivosti.

3. Člověk
"Ta starší, ke které bych měla vzhlížet"
Sestrička. Za půl roku oslaví devaténácté narozeniny a ač už je dospělá, nepřijde mi to tak. Pořád se spolu dokážeme hádat o hlouposti, jako dvě malé holčičky na pískovišti. Má mnoho vlastností, které obdivuji, umí být vtipná a dokáže mi poradit! Někdy, někdy docela často bych jí zakroutila krkem... ale je to rodina! ;)

4. Člověk
"Přišel o pět minut na svět dřív a pořád se s tím vychloubá!"
Bratříček. Můj věčný rival a přesto se dá říct, že se máme rádi! V dětství natom naše láska byla asi lépe ale s přibývajícími lety se ukazují naše rozdíly, které nás proti sobě poštávají, ale i tak si myslím, že na sebe nedáme dopustit. Mám spoustu krásných, příjemných vzpomínek, kde hlavní roly ztvárňuje on. Rozhodně neodmyslitelně patří k mému životu a já jen doufám, že jednou najde štěstí.
Nakonec pro to má úžasné předpoklady. ;)

5. Člověk
"Spřízněná duše, můj poklad, mé svítání ..."
Kamarádka? Ne! Nejlepší kamarádka?
Taky ne! Že by možná nejlepší přítelkyně? Možná, ale já bych jí spíše označila za spřízněnou duši, která naslouchá mě a já zase jí. Je to má kouzelná víla, víla kmotřička, mé vnímavé svítání, které dokáže rozjasnit den. Máme podobné zájmy i když jsme v mnohém dost odlišné. Je to úžasná bytůstka a já nikdy nepochopím, jak se může bavit "se MNOU". Právě se mnou? Rozhodně jsem jí za to vděčná a nikdy nepřestanu. Kdyby takových lidí bylo na světě víc, bytí na světě by bylo hned o něco nádhernější! Jenže ona je originál. Originál, který miluji a obdivuji. :)
(tHao, pokud si tohle náhodou čteš - Opovaž se smát! Jo a nehledej mi v tom hrubky ;D )

Pro dnešek opět končím. Pravda, je tady ještě několik málo lidí, které bych na seznám chtěla připsat, ale nesmím. Však Oni vědí, že možná nemají místo tady, ale v mém srdci určitě.

Omlouvám se, ale dnes mám náladu pod psa. Takové věci se stanou, když ve vás někdo otevře starou ránu.
Dostala jsem se z toho, ale když se to znovu připomene - bolí to! A jak! Jediná záchrana, která by mohla nastat, že dnes půjdu ven s kamarádkou, ale jinak? Jsem nepoužitelná. Bez energie, bez úsměvu... Ale naděje? Naděje je tady pořád! Tu jedinou neztrácím. Zlatíčka, přeji Vám abyste měli krásnější den než mám já. Protože já zítra vstanu a budu se mít také nádherně. Tomu věřím! ;)
 
 
 
 

Deset dní s Houp - den pátý

3. srpna 2012 v 12:34 | Houp


Deset dní? Já bych spíš řekla, že u mě deset dní trvá trošku déle a zato se moc omlouvám. Jenže ty prázdniny... Člověk se slunní, snaží se opálit ty své bílé kosti, tráví čas s kamarády, s rodinnou. Snaží se zažít nějaké to dobrodružství a podobně... Pokud mi tedy prominete zpoždění, ráda si svých deset dní dopíši.

Pátý den mi dal zabrat asi nejvíce. Řekla bych, že to bylo způsobeno tím, že žiji poněkud klidný život. Za svůj patnáct let trvající život jsem moc velký průser nikdy neudělala a má povaha, díky které se se vším smířím, mi nějak nedovolila sepsat 6 bodů, která bych bývala nikdy neudělala. Jde o to, že i když udělám něco za co se stydím nebo tak, tak si nakonec na tom najdu to dobré... a prostě toho později nelituji.

I tak jsem něco sesmolila, ale nečekejte žádnou "bulvární senzaci", jsem totiž úplně obyčejná docela slušně vychovaná slečna, která má život ještě před sebou.

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.
Den sedmý - Čtyři věci, které tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dav obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Den pátý



1. Kdybych bývala nikdy nebyla tak strašné dítě...

Když jsem byla menší, od školy asi tak do pátého ročníku na základní škole, měla jsem svůj svět a myslela jsem si, že ho ostatní vidí. Neviděli. Ale to jsem nevěděla a tak jsem jim svůj svět neustále nutila! Myslela jsem, že ostatní budou rádi... chyba lávky... nebyli. Taky jsem byla neuvěřitelně náladová, sebestředná, chamtivá, urážlivá a podobně. Na ty roky nevzpomínám moc ráda, i když dětství jsem měla nádherné! Trošku kontraproduktivní, že? To nevadí.
Každopádně dnes už taková nejsem, změnila jsem se, ale někteří známí tomu nechtějí uvěřit. Odepsali mě, nalepili na mě nálepku té "strašné" a to se jen tak nezmění. Ač mě to mrzí, že jsem tím přišla o dost přátel, cením si těch, kteří pochopili a chtěli mě poznat znovu. Dnes jsem totiž úplně jiná! Nevím jestli lepší, ale jiná...

2. Kdybych bývala nikdy nepřestala tančit...

Tanec - jedna z mých vášní! Už od nějakých tří let jsem byla schopna trsat do rytmů. Často o mě říkali, že jsem talentovaná, zvláště na břišní tance. Orientální tance jsem si zamilovala asi nejvíc a hodně mě bolí, že jsem musela přestat. Zavinila to má genetická vada zad, které zrovna nelichotí kroužící a hopkací pohyby a tak jsem musela skončit. Do dnes mě to mrzí, miluji tanec! Připadám si při něm krásnější! :) Ale v srdci vím, že se k tomu vrátím, časem... až bude zase čas a záda mi to povolí. Nenechám se nějakou vadou zad připravit o to co mám skutečně moc ráda!

3. Kdybych bývala neudělala...

Je tady jedna věc, která kdyby se dostala na světlo světa, tak by ublížila mé dobré kamarádce. A to nemůžu připustit. Řekněme, že Vás mohu uklidnit, že nešlo o "sex, drogy, rock n roll" ale i tak... Pravda je taková, že toho lituji vůči kamarádce, ale sama za sebe toho nelituji. Beru to totiž jako dobrou zkušenost, přesto by se mi asi žilo líp, kdyby se to nestalo.

4. Kdybych bývala nikdy neměla plané naděje...

Jedná se o lásku a o zlomené srdce...
Kdybych tehdy nechovala plané naděje, možná by mě to srdce tolik nebolelo. Vždyť jsme spolu ani nechodili, tak proč me to tolik vzalo? Byla jsem z toho zmatená, otřesená a naprosto mimo. Kdybych si nedělala plané naděje, byla bych na tom líp. To těžké už je za mnou, ale bude trvat asi dlouho než se najde někdo kdo mě z toho opravdu vyléčí.

Jsem v koncích! Já už vážně nevím!!!

5. Kdybych bývala nebyla nikdy kradla mámě ty drobné...

Ano, to jsem skutečně jako malá dělala. Vždy jsem nenápadně chodila a z peněženky odcizila jednou korunku, pak dvě, někdy zase jednu. Prostě jsem si chodila pro drobné, abych měla na zmrzlinku. Pyšná na to zrovna nejsem, ale dnes se tomu směji. Směju se tomu, jak jsem byla blbá!

6. Kdybych bývala nikdy nebyla tak snadno "smiřitelná"...

Teď už vážně nevím o čem psát a to je právě způsobeno tím, že se se vším v poslední době tak snadno smířím. Vím, že žiji klidný život, ale taky jsem kolikrát udělala věc, za kterou na sebe nejsem zrovna pyšná, jenže já jsem taková, že si z toho vezmu to dobré. Asi dobrá vlasnost, ne? :)
Když se zamyslím, mohla bych tady třeba napsat o tom, jak jsem se líbala opilá s úplně cizím klukem. Jenže problém je v tom, že na tom vidím to pozitivní. Sice to byl trapas a věc, kterou normálně nedělám, ale já si z toho vzala "další zkušenosti."
Nebo moje první cigarety. Zkusila jsem to, nekouřím a beru to z té stránky "další zkušenosti". Podobné je to i s tím, že jsem utekla jednou sestře a byl z toho pořádný malér... ale jak už jsem řekla.

Jak se tak dívám kolem se a za sebe do minulosti, uvědomuji si, jak klidný život žiji. Jsme za to vděčná a nikdy za to nepřestanu děkovat. Přesto nějaký ten drobý "malér" se občas šikne, jelikož život není aspoň tak nudný. Vše se musí brát z té lepší stránky. Jsem vděčná, za to co mám a jak dosud klidný život žiji.

To je pro dnešek vše! Další článek snad bude lepší, a řekne Vám toho o mě více.
Teď už se jdu ale balit do aquaparku a Vám přeji krásný slunný den plný zážitků.




Deset dní s Houp - den čtvrtý

25. července 2012 v 20:18 | Houp

Přátelé - chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam dávno už měl být.
Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím,
nestihnu to nestačím.
Promiňte vážení, mám veliké zpoždění.

Bez dechu, ve spěchu, ženu si to po mechu.
Pověřen úkoly, ženu si to po poli.

Když to vezmete trošku s nadhledem, dá se říci, že toto jsem momentálně já. I když přiznávám, že snídám a svačím, dokonce obědvám a večeřím. Celkově se cpu více než je zdrávo, ale o tom až jindy. V poslední době spíše čas a nálada upadala, a jelikož jsem člověk, který se nerad do něčeho nutí, trochu jsem se zpozdila s projektem "Deset dní s Houp". Správně bych už dnes měla psát alespoň šestý den, ale bohužel jsem zatím u čtvrtého úkolu. Snad Vám to zvládnu vynahradit.

Tentokrát jsem nebyla tak aktivní a do této chvíle sama nemám tušení o čem budu psát. Mám ráda překvapení a tak se nechám překvapit, co ze mne vypadne.

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělatl.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.
Den sedmý - Čtyři věci, které tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dav obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Den čtvrtý


1. Co by bylo kdyby...
To je moje neoblíbenější. Dělám to pořád a neustále, když usínám, když si čistím zuby, čekám na zastávce na autobus, prostě pořád! Hlavou se mi honí myšlenky typu: "Co by bylo kdyby mě chtěli dva kluci naráz", "Co by bylo kdybych byla připoutaná k vozíčku?", "Co by kdyby jsme se stěhovali?"
Přemýšlím tak o všem, ale přiznávám, že někdy to nebývají příliš pozitivní věci. Myšlenky, kdy si říkám "Co by bylo kdybych umřela já, nebo někdo mě hodně blízký?" Ale rozhodně tak přemýšlím i o dobrých věcech a někdy se mi naskytnou hodně vtipné situace na přemýšlení.

2. Budouctnost...blízká i vzdálená?
Kdo by to nedělal? Dělá to snad úplně každý, ať už vědomě nebo nevědomě. Někdo přemýšlí nad tou blízkou, ku příkladu bych se vsadila, že mamka zrovna přemýšlí vedle, co bude zítra dělat k obědu. Já zrovna přemýšlím, co budu mít zítra za program. Ale mnohem častěji si vysnívám svou vzdálenou budouctnost. To, co bude za nějakých 10 nebo 20 let, kdy bych si přála skvělou práci, milujícího manžela, krásný dům se zahradou, kde si budou hrát mé děti se psem. Jo snít je moc krásné...

3. Jak mě můžou mít rádi?
V minulém článku jsem psala, že se mám docela ráda, ale často o sobě pochybuji. S tím souvisí to, že často dumám nad tím, jak mě ostatní mohou mít rádi. Jak se mnou moje kamarádka může trávit svůj volný čas? Jak on se mnou může chodit, když je tolik lepších? Jak mě můžou mít rádi?
Podobné myšlenky mi dráždí hlavu docela často, ale zvládám se sama uklidňovat, přesto bych potřebovala nějaký sprej proti tomu broukovi, co mi stále hlodá v hlavě.

4. Nad smrtí...
Nemyslím nad svou smrtí, to nikoliv. Jsem až příliš velký srab, abych na sebe vztáhla ruku, a navíc se nechci připravit o to krásné, o čem do budoucna sním, i kdyby to náhodou nemělo vyjít. Já ve svých myšlenkách polemizuji nad tím, co se stane, když člověk umře. Vážně existuje nějaké nebe? Nebo ráj? Nebo prostě člověk usne a už se nikdy nevzbudí?
Když jsem byla malinká a umřela mi poslední a jediná babička, měla jsem takovou utkvělou představu, že leží v tom hrobě a prostě jí pořád běží myšlenky. Tak si tam tak leží a říká si: "Co ta moje vnučka asi zrovna dělá?" Děsivé a divně? Ano!
Jaká je tedy smrt? Zajímá mě to, protože to zjistím, až v den svého skonání... To je děsivě tajemné!

5. Jak se má? Co dělá?
Od té doby, co jsem se zamilovala do pana Ž. (můžeme mu tak říkat), často přemýšlím, co asi dělá. Jestli zrovna vstal (většinou kolem oběda), kam se chystá, jestli na mě myslí, jak se má a tak podobně... Nejsem stíhačka, brala bych to jako čistý zájem o jeho osobu. Prostě mi chybí!

6. Když bych byla slavná?
Může to znít povrchně, nebo bůhví jak jinak, ale já netoužím po tom BÝT slavná, ale po tom, co bych mohla dělat JAKO slavná. Pomáhat lidem a světu! To samozřejmě můžu i teď, ale nemá to takovou sílu! Také musím trošku stydlivě přiznat, že si často představuji, jak se mnou někdo dělá rozhovor.
A díky čemu, že jsem slavná ve svých představách? Ráda bych se jednou věnovala psaní knih, nebo možná díky návrhářství. Neplánuji to nějak extra realizovat, já ve svém životě NEPOTŘEBUJI být slavná, jde přece jen o moje představy a myšlenkové pochody. Nic závazného!

7. Nad světem...
Sotva vím, jak bych to mohla popsat. Přemýšlím nad světem, kam spěje... jestli ze dne na den skončí. Nevěřím, že 21.12 se něco stane. Já věřím, že příroda je natolik mocná, že si nenechá diktovat od lidí svůj vlastní zánik! Udělá to až bude sama chtít a to klidně může být i zítra. Důvod proč se radovat z každého dne!
Přemýšlím i nad lidmi, nad tím kam spějou... co se s tím světem prostě děje! Nevyznám se v tom a právě možná proto nad tím tolik přemýšlím.

Článek nic moc, já vím, ale je těžké se soustředit na to, nad čím přemýšlíte, když se Vám myšlenky hlavou honí jako splašené. Dnes jsem nesoustředěná a roztěkaná. Ten sport (bruslení na inlinech) mi dal zabrat! :D
Tak snad se příště pochlapím, i když chci stále zůstat dívkou!

Přeji krásný příjemný večer a zítra vstávání tou pravou nohou!
Houp


Deset dní s Houp - den třetí

22. července 2012 v 12:29 | Houp


,,Srdce je zakletý anděl v těle. Snad hledá zas anděla v jiném, který by ho vysvobodil."

(Ernst Moritz Arndt)

Život je o hledání a možná proto v nás anděl hledá toho druhého... Srdce by mělo na sobě nosit nálepku "Křehké zboží", ale protože se nálepky dnes nenosí, kdekdo našemu srdci ublíží. Já chci jen říct, že srdce je náš klíč ke štěstí a pokud si naše srdce získá onen správný druhý anděl, můžeme štěstím přetékat!

Článek jsem si opět svědomitě připravila včera večer předem na papír a dokonce jsem byla tak aktivní, že jsem si předem připravila i den osmý. Vím, je to trochu v předstihu, ale chtěla jsem včera přemýšlet o tom, co mě vzrušuje a nakonec jsem to vymyslela, takže si myslím, že se máte na co těšit.

Teď už ale mých osm způsobů, jak si získat mé srdce a upřímně moc lidí si ho zatím nezískalo. Někdy mi přijde, že to lidé ani nechtějí a mě to nevadí. Nakonec pak zbyde více lásky pro ty, kteří si to zaslouží nejvíce!


Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělatl.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.
Den sedmý - Čtyři věci, které tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dav obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Den třetí


1. Malými gesty, drobnostma...
...mé srdce podlehne, když mi například kluk otevře dveře, přehodí přese mě ručník nebo své tričko, když je mi zima, přenese mě v náruči přes bahnitou kaluž, když kvůli mě zašlápne berušku, když pošle smsku na dobrou noc a podobné drobnůstky, které leckdo možná přehlíží, ale já si jich všímám nejvíc!

2. Osobním kouzlem...
To se těžko popisuje, ale zrovna nedávno moje kamarádka pronesla: "Vždyť to já vím, pro tebe kluk musí mít kouzlo, aby si tě získal." Ano to musí! I když Vám jen stěží řeknu, jak ono kouzlo vypadá a jak se projevuje. Jen vím, že mé srdce ho vycítí!

3. Úsměvem...
A to platí jak pro kluky tak i pro přátele, kterí si chtějí získat mé srdce. Úsměv je to nejnádhernějí, co máme a úsměv nás nic nestojí! To se v dobách finanční krize dost hodí, protože si představte kdo by se dneska smál, kdyby úsměv stál třeba desetikačku.
Miluji, když se někomu vedle mě kroutí ten krásný škleb na obličeji a nebo když se pořádně a klidně i nahlas směje!

4. Mé pravé jméno...
Vždy mi tak nějak lehce poskočí srdce, skoro jako by dostalo příjemný kopanec elektrickým proudem, když mě někdo osloví mým pravým jménem. Ne přezdívkou, ale prostě když řekne: "Ahoj, Kájo!" Pravda, že když to řekne kamarádka, tak mi to udělá radost, ale ne takovou jako když to řekne kluk. :) Víte jsem zvyklá ze školy, že tam moc lidí mé jméno neznalo a tak pro mě bylo příjemné překvapení, když mě nějaký kluk takto oslovil.
Ale to moc lidí neví a ani nechci aby to věděli. Je to Moje tajemství... Jsem zyvklá, že mi v poslední době každý říká mou přezdívkou "Rendy", což vymyslel můj bratr! :) Upřímně, divili byste se kolik rodičů mých kamarádek si myslí, že jsem kluk, když zaslechnou "Rendy"! :D

5. Doteky...
To samozřejmě přichází, až když jsme si trošku blíže, ale rozhodně mě tím onen dotyčný dostane. Jsem obrovsky lechtivá a tak každý cizí dotek na svém těle velice intenzivně prožívám. Miluji příjemné přejíždění rukou nebo prsty po zádech, po rukou, po stehnech, po bříšku a tak podobně... Už jen když to si představím, tak se mé tělo celé napne a srdce začne skákat z hrudi!
(O tom více se ještě dočtete v den, kdy mám popisovat co mě vzrušuje! ;) )

6. Nehraným zájmem o mojí osobu...

7. Přijetí mě samotné jako celku...
Nejsem úplně typická dívčina a člověk, který chce mé srdce, by mě měl přijmou jako celek. Přijmout, že ráda maluji, věnuji se tvůrčímu psaní, mám blog, miluji pohádky, ráda čtu, navrhuji šaty, nesnáším berušky, ráda polemizuji nad spousty věcma, jsem náladová, nechápavá, urážlivá, někdy dost stydlivá a jsem rozhodně jiná!

8. ...
Rády bych napsala, že společnými zájmy, ale abych pravdu řekla v mém okolí je jen jediná osoba, která má společné zájmy jako já. Možná i právě proto je mojí nejlepší přítelkyní, mou spřízněnou duší!
Pravda s každým se najde něco společného, ale nikdy ne moc. V mém okolí nejsou lidi co malují, píší, rádi čtou, mají blog a podobné věci... Naštěstí se mi líbí a mám ráda hodně různých věcí, takže se dá najít něco o čem se dá bavit...
Takže ano... mé srdce si získáte společnými zájmy! Ale jde to i jinak ;)



V poslední době jsem si uvědomila, že vážně nemám moc přátel a nijak mě to netíží. Mám těch pár svých, které bych za nic na světě nevymněnila. A že jich je vážně malinko... Důležité je, že jsem tady vždy pro ně a oni zase pro mě! Vlastně den co den bych měla za takto úžasné lidi kolem sebe děkovat! A také, že děkuji!
Čím méně přátel mám, tím více si jich vážím!

A vážím si i mnohých z Vás! Blog je místo, kde nalézám přátele a myslím, že těmito články o sobě prozrazuji dost a nepsala bych je, kdybych nevěřila, že si je čtou mý přátelé. Protože přiznejme si to, náhodný kolemjdoucí, kterému jsem putna si toto číst nebude, ale lidi, které zajímá, co dělám a co mám ráda, si toto přečtou a pro mě už splnili minimálně bod číslo 6! Děkuji Vám z celého svého srdce!

Deset dní s Houp - den druhý

20. července 2012 v 15:25 | Houp

Žiji sama se sebou už skoro víc jak 15 let a přesto přemýšlím, jak těch devět faktů o sobě vymyslím...


Pomalu ale pečlivě pokračuji v projektu do kterého jsem se též přimotala. Myslím, že pokud si přečtete ostatní články od ostatních blogerek (blogery jsem ještě v tomto projektu nenašla) všimnete si přesně toho, že když dva dělají totéž, není to totéž. Jsem ráda, že to každý pojal po svém... když se zamyslíte, tímto projektem o sobě prozrazujeme mnohem více než jen to co tu píšem, ale i to jak to píšeme.


Každopádně jsem si svých devět faktů nejdříve sesmolila na kousíček papírku a tedy přiznávám, že krutý boj sama se sebou jsem nakonec vyhrála já! Juchů! Dalo to docela zabrat něco sesmolit a přiznávám, možná to není devět faktů, které mě přesně popisují, ale je to devět faktů, které se rozhodly usadit na ten můj papír a odmítly odejít. ;)

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělatl.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.
Den sedmý - Čtyři věci, které tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dav obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Den druhý:


1. Jsem náladová hnědovlasá hubená slečna.

2. Jsem urážlivá, to přiznávám, ale jsem "rychlouražeč". Naštvu se, ale do pěti minut to odezní.

3. Jsem rozpolcená osobnost! (Možná osobnost ani nejsem ?!)
Dá se říct, že jsem hodná holka, která je schopná se svíjet u tyče. Jediné co mi v tom tehdy v tom baru zabránilo, byl fakt, že tam tu tyč neměly. O:) Mám ráda to ale i přesný opak. Někdy mám pocit, že jsem 3 v 1, někdy i víc v jednom. Jsem člověk mnoha tváří, ale nepřetvařuji se. Jen mám v sobě hodně protikladných vlastností a názorů a každou chvíli vyplave na světlo světa něco jiného.

4. Mám sama sebe docela ráda, ale dost často sama o sobě pochybuji.

5. Svého prvního kluka mám až teď v 15 letech.
Nikdy předtím jsem s nikým nechodila, a vůbec mi to nevadí. :) Kdo si počká, ten se dočká, ne? :)

6. Mám vrozenou vadu zad, která mi brání se věnovat mé veliké vášni - tanci. Mám mírnou skoliózu, nějaké šermovy uzle a pak snad ještě lordózu nebo kyfózu, jedno z toho. Přesně netuším :) Ale jedno vím, že mi to pěkně pije krev!

7. Ve svém pokoji mám zásadně "systematickej bordel"!

8. Mám ráda lidské doteky. Někdy dokonce mívám neutuchající touhu se někoho jen tak dotknout, většinou to pak schytá někdo poblíž. Ale cizích lidí jsem se ještě teda nedotýkala! Líbí se mi, když mě někdo drží za ruku, obejme mě, hladí mě po zádech, po ruce... mám ráda doteky, necítím se pak sama. Od samoty mě to osvobodí mnohem více než slova. Zvláště miluji Jeho doteky :) (Více to pak rozeberu v den, kdy mám psát o věcech, které mě vzrušují)

9. Jsem věčný snílek, který se neustále topí ve svých představách...

To je vše!
Pravda, dalo to méně práce než den první, ale snad i tak bude stát za přečtení.
:)

Deset dní s Houp - Den první

19. července 2012 v 17:00 | Houp


Zpočátku jsem si nebyla jista, jestli toužím po tom se zůčastnit této neoficiální akce, která se rozmohla na dosti blozích. Ani netuším, kde je této věci počátek.. ale vlastně není důležitý počátek, ani konec... ale celý průběh! Tak jako to bývá skoro u všeho, nemám snad pravdu?


Vlastně ani netuším, jak to přesně funguje, ale to mi v tuto chvíli vrásky nedělá. Spíše se chci zaměřit na první úkol, totiž vymyslet deset věcí, který bych v tuto chvíli řekla deseti různým lidem. S velikým úsilím přemáhám mozkové buňky, abych vymyslela deset lidí, kterým bych chtěla něco sdělit. Dám tomu volný průběh...

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělatl.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají.
Den sedmý - Čtyři věci, které tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dav obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Den první:

1.
Ublížil jsi mi!
Nikdy jsem ti to vlastně ani neodpustila! To je i důvod, proč tebou začínám. Jsou lidé, které mám teď mnohem radši než sem mívala tebe, a přesto mi pořád ležíš v hlavě! Přesto mi to zůstalo jako malý červíček v hlavě a hlodá to do mě! Bez ustání! Nikdy jsem nepochopila, jak to? Co všechna ta sladká slova, co si mi psával? Zlatíčko, broučku! Můžeš mi vysvětlit, jak člověk dokáže tak rychle změnit názor! V jeden den jsem pro tebe ta, které bys chtěl říct tolik věcí, ale nevíš jak začít a druhý den jsem pro tebe... už jen kamarádka? Co jsem udělala sakra špatně?
Nikdy jsi mi to vlastně nevysvětlil! Nebo možná ano, ale já to nikdy nepochopila! Přesto nikdy nechci, abys věděl, že si mi tak hodně ublížil! Je to mé malé tajemství a ty se ho nesmíš dozvědět, protože ty jsi šťastný s tou Aničkou, co všechno zničila... a já jsem teď už taky šťastná. S ním!
Je pravda, že v tuto chvíli jsem ráda, že to dopadlo tak jak to dopadlo, ale přesto nevím, jestli ti to někdy odpustím! Jestli se někdy zbavím, toho zničujícího pocitu - "Jak to, sakra?"

2.
Jsi má víla! Jsi poklad všech světů!
Vždy jsme se shodly, že my dvě si nepotřebujeme dokazovat naše city přes Facebook a tak to nehodlám měnit ani zde na blogu! Jsi pro mě anděl, víla, má malá kmotřička víla, která tu pro mě je když se směji, když brečím, aniž bych věděla proč! Mívám pocit, že si tě nezasloužím, že musíš být blázen, aby si se mnou dokázala být nejlepší kamarádka! Udělala jsi toho pro mě víc než kdokoliv jiný! Pochopila jsi mě! A to jsem vlastně nedokázala ani já sama. Kdybych tě ztratila, věř, že bych to nepřežila! Jak ráda říkáš, jsi moje "stříbro"! I když moc dobře víš, že pro mě jsi zlatíčko! Poklad všech světů! Ale žádné diamanty, peníze, zlato! Ne ty jsi pro mě svítání nad horami, stmívání u hladiny moře, modř na nebi, slunce tam kdesi ve vesmíru, ten slastný pocit, když ráno vstanu a vím, že jsem měla nádherný sen! Jsi to co nemohu vzít do ruky ale přitom je to pro mě to nejkrásnější!

3.
Jsi muž mých snů!
Neznáme se dlouho a přesto teď vím, že jsi přesně muž mých snů. A to, že jsi muž říct mohu, jelikož své dětství už máš za sebou a přestou zůstáváš stále dítětěm. Miluji tě a nestydím se to říct! Někdy mám strach, že jsi pro mě až příliš dokonalý! Vždyť jsi přesně ten, koho jsem si vysnívala! Jenže znáš sny, vždy se rozplynou a po nich zbyde jen vzpomínka. To nechci! Každé ráno se budím s tím, že mě děláš šťastnou, ale také s pocitem, že si to musím užívat, jelikož nevím, na kolik budeš statečný a vydržíš to se mnou. Děkuji ti za každou smsku, za každou pusu, kterou mi věnuješ, za každý úžasný pohled, za každý tvůj dotek! Ani nevíš, jaké divy se mnou dělá už jen tvá přítomnost!

....Chvíle odmlky...
Komu dalšímu chci něco sdělit?
Je to vážně těžší než jsem myslela!

Už vím!

4.
Ty blbečku jeden, stejně tě mám ráda!
Mé slavné o pět minut starší dvojče opačného pohlaví! Jsi věčný pruďas a doslova sráč! Musím mít vážně nervy z ocele, že jsem s tebou vydržela 15 let života a další roky na mě neúprosně čekají. Sice si říkáme, jak se nesnášíme, že se zabijeme, přesto víme, tam někde ve vnitru duše, že se máme rádi! Ochraňovala bych tě před vším, co by před tebe přišlo! A hlavně až si konečně najdeš holku, buď na ní hodný! Všichni víme, jak je těžké s tebou někdy vydržet! Jo a ty držko moje, Miluju tvůj debilní smích! :D

5.
Jsi můj ztracený smích!
Když je mi ouzko, vždycky seš tady ty a víš jak mi ten ztracený úsměv vervat zpátky do mýho (krásnýho) ksichtu, že? :D A hlavně, kdyby nebylo tebe, dnes bych neznala toho svého pana Vysněného! Jsi má hrdinka a já ti toho tolik dlužím! Nikdy jsem ti nechtěla ublížit a to mě zrovna nejvíc štve, že jsem udělala hroznou hloupost. Vím, že bych se ti měla přiznat, ale nemůžu. Se špatným svědomím zvládnu žít, ale nedokázala bych žít s tím, že se trápíš!
Možná to zní všelijak podivně, ale Žeru tě! Vždyť to víš! S tebou jsem ten bláznivý týnejdžr ale zároveň i ta slečna dospělá!

Další odmlka...
To přemýšlení vážně děsně bolí!
Nekecám!

6.
Ty seš moje 15 letý dítě o které se musím neustále starat!
Holka, jak si to jenom udělala, že se za tebe stále cítím zodpovědná! Neustále mám nutkání žehlit tvé průsery, tvé poničené srdce, utírat tvé slzy a být tvou studnicí. Je mi řekni, jak si to udělala? Možná tím, jak si malinká? Možná tím, jak bezbraně vypadáš? Netuším! Nikdy nechci dovolit, aby se ti něco stalo, jak říkám, jsi jako moje dcera! A to jsem skoro stejně stará i když starší.
A prosímtě, přestaň už dělat takové hlouposti, protože jinak se z těch kluků vážně zblázníš!

7.
I kdybych slovo děkuji řekla milionkrát, nikdy to nebude stačit.
Maminko, nemáme zrovna komunikační vztah, ale my slova ani tak nepotřebujeme, že? My máte ten svůj podivný vztah a vůbec mi to nevadí. Nevím, co bych dělala, kdyby si tady nebyla. Miluji ty chvíle, kdy se k tobě mohu přitulit a cítít bezpečí! Cítit, že u tebe mi nikdo nikdy neublíží! Děkuji!

8.
Pro tebe budu mít vždycky slabost!
Kolikrát jsem se překecávala, že tě vlastně nesnáším! Přesto, když tě záhlednu, tak propadnu tvému kouzlo! Ještě štěstí, že tě vidím jednou za uherák! Seš sice nádhernej, ale seš svině!

9.
Tatínku, na tebe nemůžu přeci zapomenout...
Celkově jako rodina nejsme moc svěřovací, ale musím říct, že seš můj vzor! Takových mouder, co si mi předal aniž bys o tom věděl. Nebo snad skutečně věděl? Miluji, když vyprávíš, miluji když píšeš! Pokud v sobě přeci jen mám nějaký ten talent na psaní, tak ho mám jistojistě po tobě! Škoda, že ses psaní nikdy nevěnoval, protože jsi přirozený talent! Písmena, slova, věty se ti kouzlí na papíře sami a dohromady dávají něco nádherného.


Vím, že to má být jen deseti lidem, ale poslední číslo beru tak, že to řeknu hezky jedný haldě lidí!

10.
Neserte si!
Nikdy jste mě nepoznali, nikdy jste to ani nechtěli! Jen už ty Vaše "falešné" úsměvy mi pijou krev! Kdybych mohla narvala bych je vám hezky mezi půlky! Proč jen já jsem taková hodná kráva a jsem tady, když chcete utěšit! Ale kde jste Vy, když je smutno mě? Tohle není fér! A nikdy nebylo! Ještě štěstí, že s Vámi už nemusím mít nic společného! Mám svůj svět! Mám své štěstí!

Tak a je to za mnou!
Byla to vážně fuška!
Srdce mi buší a ani nevím přesně proč!
Jak tak koukám použila jsem dost sprostých slov a to opravdu, ale opravdu na svém blogu nedělám. Takže jsem si právě pokazila image "Slušně vychované blogerky". No nic no. :)

Vím, že tento článek by Vám více dával smysl, kdybyste ty lidi znali, ale bohužel... nebo snad bohudík?
Každopádně mi to dost pomohlo uvědomit si, co pro mě jednotlivý lidé znamenají.



 
 

Reklama