Koníčci

Focení pro školu

21. června 2013 v 22:01 | Houp

Omlouvat bych se mohla donekonečna, vymlouvat se na nedostatek času a využívání času k naprosto jiným činnostem než je blog... No bohužel.

Takže v rychlosti:
Zítra odjíždím na plenér (malování v přírodě). Ohledně toho mám smíšené pocity. Ale snad ještě horší je vědomí, že na začátku července bych měla odjet opět do lázní kvůli zádům. Asi šestitýdenní pobyt mi pěkně zkrouhne prázdniny a překazí všechny prázdninové plány. o.O Až je mi z toho smutno. Ale zdraví je přednější.

Každopádně alespoň pro vás mám nějakou část fotografií, které jsme nafotili v neděli 16. června 2013 v hornickém skanzenu Mayrau ve Vinařicích v obci Kladno. Se spolužačkou, s učitelkami a fotografkou jsme se vydali na místo činu páchat tyto fotky, aby jsme měli jako začínající obor nějaké použitelné fotky na reprezentaci školy.

Omluvte nám všechno, naše pózy, pohledy, i to oblečení. Začínáme a všechno se učíme. Jsou to pokusy! Pokusy, které jsou iniciovány zvláště námi studentkami, takže prosím o schovívavost a snad dalším studiem přijdou lepší výsledky.

Pokud by se někdo ptal na jakou školu chodím tak tady: obor Modelářství a návrhářství oděvů, SOŠ & SOU U Hvězdy Kladno

Jsme úplně první ročník tohoto oboru, takže pokus omyl je pro nás denní rutina...

Ať se fotky alespoň trošku líbí.
Až se vrátím tak uveřejním další.












Jsem ta brunetka. :3

Je jasné, že nejsme žádné profesionálky, ani se za ně nehodláme vydávat, ale máme nadšení, zapálení pro věc a klidně i schopnost si z toho udělat legraci.
Byl to nezapomenutelný zážitek... a i když tyto fotky jednou nazveme za tragický (klidně i hned), bude to vzpomínka na první rok na střední škole, kde jsem poznala spřízněnou duši v podobně "křehké blondýnky".

Kritiku snesu, zvláště teď když mám úsměv na rtech.
(Ale bacha abyste mi ho nesrazili z ksichtu krumpáčem nebo lopatou...)

Ráda bych se blogu věnovala víc, ale prostě to už není v mých silách.
Doufám, že jste si užili to krásné počasí a já se pokusím přihlásit po plenéru.


Ps: Jsem trapná a mám samé jedničky na vysvědčení -_- Nestojí to ani za řeč.


Fotbálek!

3. června 2013 v 8:28 | Houp

Tak já si tady před časem založím rubriku "Koníčci" a s prominutím se na to vyprdnu... Tak to teda prr...





Dneska mám ředitelské volno (ale ne kvůli záplavám) a tak nějak jsem ráno nemohla už spát.
Je něco před osmou hodinou a já před pár minutami dostala úplně skvělý nápad! Nu, dobře zas tak skvělý není, ale věřte, že v poslední době jsem měla nouze o nápady na články. Prostě mi to nešlo, nápady jakoby se někde sekli, ale teď... snad že by je ty hektolitry deště propláchli a ke mě donesli? Těžko říct. :)

Zálib mám vcelku mnoho. Ať už malování, navrhování, čtení, psaní, jakékoliv vytváření, vymýšlení a další... patří mezi ně i takové, které typově z této řady vybočují. Například můj milovaný fotbálek!

Foosball, jak se tomu oficiálně říká, je prostě stolní fotbálek. Panáčci představující fotbalové hráče na tyčích, míček, dvě díry jako branky. Nic moc složitého... ale jakmile se do toho jednou dostanete, už nebudete chtít přestat!

U nás (u mě a u mé nejvíc nejlepší spoluhráčky - však ty si to čteš :)*) se tady ten koníček objevil na střední. Plastový fotbálek byl umístěn ve studovně a nám se do toho nejdřív nechtělo. Zpočátku jsme hru jen sledovaly. Pak jsme si to k tomu prvně stouply... a větší katastrofu jsem neviděla!

Co míček... to gól.
Jenže bohužel ne pro nás!
Vlastně jsem mohla být ráda za každý dotek mého hráče míčku. Byla jsme strašná nemehla! :D

Ale od kdy lidi padají na zem a už umí různé věci? Ehm?!
Takže jsme to nevzdaly!
Začaly jsme hrát mnohem častěji, náruživěji a jak už to tak bývá - výsledky se začaly dostavovat.
Ano... peněz jsme do toho všichni naházeli až přespříliš, někdo víc, někdo míň, ale co... je to jako každá jiná záliba. Někdo platí za cigarety, někdo za alkohol, někdo za tancování, někdo za fotbal a my prostě za fotbálek! :)

Uběhl asi tak půlrok a z nás s kamarádkou se staly vcelku obstojné hráčky. Hrajeme ve škole na plasťácích (figurky jsou plastové) a občas zajdeme do nějakého pajzlu, kde zkoušíme španělák (to je takový ten typický hospodský, starý, oprískaný...)


(Fotka ze soukromé sbírky mé spoluhráčky :3)

Plusy, co mě na tom baví:


  • Nejlepší ale je jak kluci podceňují holky v tomto ohledu. Pak ten úžasný pocit, když je porazíme, nebo když se pereme o každý míček a výhru jim jen tak nedopřejeme. Kolikrát už nás uznale pochválili... opravdu nesčetněkrát! Každá pochvala potěší a ještě když klukům spadne pusa při první ráně, co vystřelí drobná blondýnka (má spoluhráčka) a oni se nestačí divit. Nebo když já "čapu", každý míček, který přiletí na mou branku. Přesto máme ještě co trénovat...

  • Dalším z pozitiv je, že přes fotbálek se poznáte s mnoha lidmi. Nu dobře, spíš s opačným pohlavím, protože není moc holek, co hrají fotbálek. Já se teda teď úplně s opačným pohlavím seznamovat nemusím, ale třeba pro někoho to může být dobrý tip ;). Napočítala bych asi tak deset holek, co znám, že hrají pravidelně. Musím říct, že je snažší se takhle začít s někým bavit, protože je to hra a jako každá hra lidi spojuje.

  • Radost z každého míčku, který proměníte! ... to je něco nepopsatelného!

Zápory:

Ty mám dva:
peníze - jedna hra stojí deset korun. Ale je pravdou, že když se střídáte v placení, tak to nevyjde zas až tak strašně. vztek... vztek, když vám to nejde!


Pro mě je to skvělý koníček, hlavně takový, který aspoň napodobuje sport.
Já sportovat v podstatě nesmím, kvůli zádům, takže fotbálek je taková napodobenina, kterou jsem skoro posedlá. :D
Hrajete vy fotbálek? Nebo vás to vůbec nechytlo?

Jinak přeji krásný den, pokud možno už bez deště...


Posedlá divadlem

14. dubna 2013 v 12:23 | Houp


Vždy jsem měla pozitivní vztah k prknům, která znamenají svět, ale v poslední době se tomu dostává ještě větší posedlosti. Však od nějakého 10. března do dnešního dne jsem byla v divadle celkem 5x a to se jen tak v mém životě nestává. Ale rozhodně si nestěžuji... já bych do divadla mohla chodit skoro pořád.

Mám ráda tu celkovou atmosféru, vtáhnutí do děje, to jak v podstatě cítím s herci, vidím jejich pocity, zachvěju se když zvýší hlas, od srdce se zasměju, když je ve hře nějaký ten zábavný prvek... a v divadle mám možnost se vžít do jiného světa. Ten náš reálný svět hodím za hlavu a stejně jako se zavřou dveře od sálu, tak stejně se zavřou i dveře od reálného života. A já najednou mohu být ve Veroně a prožívat nejslavnější příběh lásky, nebo být obklopena bílými labutěmi a sledovat dojemný příběh Odetty a v neposlední řadě se mohu ocitnou v Americe, kde se řeší základní společenské problémy o rase, o penězích a o tom co se děje u nás doma, když tam nejsme...

Lístky si schovávám!

Pokaždé, když se dostanu do divadla, jak s KMD (klub mladých diváků) nebo nějakým jiným způsobem, pečlivě si uschovám lístek do obálky, abych jednou věděla, co vše jsem měla možnost vidět a kde všude jsem to mohla vidět.
Zatím jich mám šestnáct, i když doufám, že jich bude časem mnohem a mnohem víc. Zvláště, když v poslední době jsem si divadlo zamilovala více než kdy předtím. (Pravdou je, že mi nějaké lístky chybí - možná dva...)





Kde jsem byla?

Asi nejvíckrát jsem byla v Divadle v Celetné. Tam jsem měla možnost být třikrát (naposled na Romeo a Julie). Pro Celetnou je typický malý prostor a člověk má skoro až pocit, že sedí na jevišti v bezprostřední blízkosti herců.
Naposledy (včera) jsem byla v Divadle Na Fidlovačce, tam mě zaujal opravdu netypický sál. Trošku mi to připomínalo starou kocábku, ale mělo to své jedinečné kouzlo. A musím říct, že můj příšerný smích se tam velice dobře rozhléhal. :D (ale nebyla jsem jediná). Pokud mohu doporučit, tak Divotvorný hrnec byste měli vidět. Já se příjemně pobavila a dokonce byl prostor i pro improvizaci. A to když nějaké malé dítě vykřiklo: "Ham!" a vždy pohotový Petr Rychlý, který v ruce držel čuturu, k tomu dítěti v hledišti pravil: "Co ham? To je bum." Museli byste tam asi být, ale v tu chvíli to bylo takové rozkošné a mile vtipné.

Každopádně mezi má oblíbená divadla patří Divadlo Karlín, Broadway, Divadlo v Celetné a samozřejmě pro Národní divadlo mám slabost.
Chtěla bych navštívit Vinohradské divadlo, Stavovské divadlo, Divadlo Kalich, Divadlo Na Jezerce...

Jaký vztah máte k divadlu vy?
Jakou hru nebo divadlo byste mi doporučili?
Znáte KMD? Jste také členem a jezdíte do divadla?


Ve středu jsem byla na natáčení jednoho pořadu pro ČT1 k 60. výročí, a nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem se ocitla v první řadě přesně uprostřed! Byla jsem v šoku! Je tedy dost možné, že nějaká z těch kamer mě zachytila a já se 18. května na moment objevím v televizi. Těžko říct... třeba jsem tam házela takové ksichty, že mě pro jistotu vystřihnou. :D
Ale musím uznat, že zážitek to byl parádní, jak pro samotný pořad, tak i pro tu jedinečnou zkušenost sedět v prvé řadě uprosřed.

Přeji vám krásné dny, mnoho sluníčka a jedinečné zážitky... já sama teď toho mám hodně,
ale na blog stále myslím, tak snad přijde zas den, kdy se tomu tady začnu věnovat na plno.
S láskou Houp


 
 

Reklama